Kritika filologická.

Počátky moderní kritiky literární v XVI. věku
jsou nerozlučně spiaty s obnovou starověké
vzdělanosti a klasického písemnictví. Latinská a záhy
i řecká díla slovesná stávají se po stránce jazykové,
myšlenkové i slohové vzory nové literatury, která ji
napodobí a dle nich měří hodnotu výtvorů moderních.
Proto bylo přisuzováno vůdčí, ano auktorita tivní
postavení v literatuře těm, kdož tato vzorná či
Idasická dHa objevovali a luštili, poznávali a vykládali,
činili v přesných vydáních a učených komentářích
vzdělanému čtenái'stvu přístupnými. Takto stojí
klasičtí filologové nad kolébkou moderní slovesné
kritiky, a jejich odborná, metoda působí vlivuplně
na rozvoj kriticismu.

Filolog rozumí činností kritickou
(od řeckého slovcsa "QíVEt1', t. j. rozli;ova ti,
rozcznávati, souditi) věd e c ký P o s tup, jen z
pam á t k y P í sem n é a z v I á š t č I i
Lerární zkouší dle jich přesnosti a
p Ů vod n o s t i, r o z I i ,š u jev nic h p r II \; é
části od částí nepravých a případně
nahrazujc nevhodná místa v tekstu
z n ě ním v hod něj š í m. Pře dní m cíl e ITl
f i lol o g i c k {~ k rit i kyj e s t n a jít i n
cporušený. dokonalý. původní tekst.

Kritika Iiterárnl. 2,

17