trpící stvoření. V obou případech setkáváme se
se zástupci kritiky mor a I i s in í a n á h
0žen s k é, která soudí díla slovesná dle toho, jak
svými názory působí k vývoji mravní kázně,
náboženské opravdovosti, národního pokroku. Tento druh
kritiky, na hony vzdálený od odborného studia
literárního, 'Působívá často zvláště vlivuplně na
společenský a kulturní život.

V příkrém protikladu k moralistním posuzovatelům
slovesných děl stojí literární požitkáři a labužníci.
Nechtějí báseň, knihu, divadlo ani vykládati ani
uváděti v souvislost s ostatní kulturou, ani čerpati
z nich mravní pobídku; jde jim pouze o dojem smyslů
a o hru intelektu. I Máchův "Máj" bude jim něcím
podobným jako krásná žena, rozkošná květina,
půvabná vása; oddají se mu zcela a mluvíce o něm.
nebudou pronášeti soudú, nýbrž vyprávěti o svých
dojmech a to tak, aby sami vzbudili dojmy obdobné.
J sou to představitelé kritiky i m p r e s s i o n i s ti
ck é, která nechce býti ani vědou, ani methodou,
nýbrž jen literárním um čním.

Tyto hlavní druhy kritiky mají své zástupce stejně
mezi spisovateli odbornč vzdělanými, jimž jest
kritická činnost životním povoláním a posláním, jako
mezi novinářskými zpravodaji, kteří stručně,
narychlo a příležitostně pro běžnou informaci obecenstva
referují o písemnictví. Výklad o druzích a metodách
kritiky jest předmětem tčchto kapitol; od
jednodušších drůhů chceme postupovati k genrům
složitějším a tím zároveň bude dodržen také do jisté míry
sled chronologický. Při každé skupině míním:e
karakterisovati její nejvýznačnější představitele v
modernich literaturách evropských; stručný obraz
vývoje české kritiky vyplní kapitolu zá věrečnou.