ve svých posledních a nejzávažnějších svých románech
se představili přece jen jako příslušníci a mluvčí
b~ržoasie s tím závažným rozdílem, že hloubavý a výmluvný
problematik Simáček stále přemítá, stejně figurami
jako diskusí, o úpadku měšťanstva a o možnostech jeho
omlazení.

Simáčkovy veršované oslavy práce a dělnictva, které
se skrovným rozletem doprovázejí a vlastně
chronologicky předcházejí jeho povídkové a dramatické
obrázky z cukrovarského života, spojují notu meditativní
se soucitným genrovým realismem, a vyznavač literární
tradice, jakým zůstal vždy autor sbírek "Z kroniky
chudých" a "Na záletech", mohl se právem hlásiti k
Vrchlickému, z něhož na svou obranu opětovně citoval verš
kdysi proslulý: "Kus mého srdce v davu tom se třese."
Vedle abstraktní a mnohomluvné apotheosy Práce jako
daru boží lásky, bez něhož by svět neobstál, převládá tu
sentimentálně položený kontrast chudoby a bohatství,
bídy a blahobytu, doložený na genrových postavách
z dolu a strojovny, kotelny a lomu, při čemž již kmitne
význačný motiv šimáčkovský o démonické moci strojů
nad dělníkem; ježto náměty jsou namnoze vyváženy
z českoněmeckého pomezí, velebí básník své proletářské
hrdiny jako zákopníky jazyka a národností. Jako v
Simáčkových povídkách, není ani v jeho dělnických
genrech a baladách konfliktů třídních a vlastní
problematiky sociální; v dlouhé meditativní skladbě pozdější
"Na chudých svět stojí" vyvrací jméno za jménem, na·
uky moderních od Owena a Saint Simona po Lassalla,
aby, podobně jako jeho vrstevník Mužík, hájil
křesťanské řešení společenské otázky a v optimistickém
utopismu prohlašoval:

"Já mizení znm Moci, té kruté, železné.
a slyším v boji chudých již zvuky vítězné.

68