žehnej každé ruce dělné,

žehnej každé práci pravé.
Nechcem křivdy, chcem být čisti,
z práce jen at chléb nám vzrostá,
v potu chcem svou skývu jísti,
jenom at je slzí prostá!

Ty, zdroj lásky, u Tvých nohou,
my, Tvé dítky, všichni s všemi,
ty, Bůh jeden nad oblohou,

a my bratři na té zemi!"

Této perspektivě zůstává pak J. V. Sládek věren až
do konce svých dnů, pokud se dotýká otázek veřejných,
z nichž ho více zajímá stránka sociální než politická.
Zaujat přemítáním o věčnosti a Bohu, neztrácí přece
zájmu o to, pokud se na zemi uskutečňuje spravedlnost,
jaké žádá vůle boží a zákon evangelia. S uspokojením
pozoruje, že stav selský, jehož třídnímu hnutí agrárnímu
se na konec (v "Nových selských písních") stává pro·
gramním pěvcem, se domáhá uvědoměle práv pro sebe;
bolestně však zjišťuje, že se stále nedostává spravedl.
nosti dělnickému proletariátu. Ještě v poslední knize
Sládkově, obrácené tematicky k zásvětí ("Lethe a jiné
básně"), se ozývá u příležitosti odsudků a poprav
revolučního proletariátu v carském Rusku přísná a příkrá
výstraha bratrovrahům z caesaropapistického tábora
držitelů moci na Rusi: "třeste se, třeste, až surma zazní
v denr hněvu, hrůzy, ó bratrovrazi,", ale, podobně jako
Sv. Čech v pozdních svých projevech, si též Sládek
představuje neodvratné vítězství proletariátu ("Slyšíte,
v dálce země jak duní? - To pluky pluků jsou na
pochodu! - Z budoucna mrákav jdou na výsluní, - z
plemene plémě, rod od národu.") bez boje a bez krve, pod
bílými praporci a s palmami míru. Sociálně politická
utopie tohoto pěvce dělníků a sedláků se proměňuje

•

49