V středočeské selské idyle ze žní, "Sekáči", kde se
v blízkosti bouře jak přírodní, tak dějinné opakují
většinou motivy z jiných básníkových děl známé s novou
apotheosou sedlákovy práce o půdě a na půdě ocelí
vykonávající své vlastní požehnané poslání, přibyl přece
jeden myšlenkový útek v harmonickém a harmonisačním
pásmu společenských ideí. Někdejší básník typicky ze·
manského "Zpěvníku Jana Buriana" se staví v rozporu
hospodářských dělníků a statkářů rozhodně na stranu
oněch, a ač i zde doufá v mírné rozřešení konfliktu,
přece jistí:

"Tak dvojí vojsko proti sobě zříme  
a vítězi kde budou, všichni víme.

Tu moc a věhlas, zákon, spousty zbraní,
pych, krása, bystrý um a bujný chtíč
tam jenom spousta unavených dlaní,

z nichž trčí kosa, kladivo a rýč,

a přec at zpupná moc sto hradeb chystá,
bouř dělných dlaní vítězstvím je jista,
svým právem ubíjeným tisíc let

ve věku světla opanuje svět."

Důvěryplné horování o tomto "věku světla", mravní
úsilí o jeho příští na zemi, idealistická snaha vyvrátiti
skeptické námitky proti možnosti jeho vlády mezi námi,
variují se v osmidílném kolo zpěvu, který na závěru svých
dnů poslal Sv. Cech "Do světa širého". Výslovně: do
světa širého, neboť zde, na rozdíl svých ostatních děl,
se obrací také k cizincům, hledaje mezi nimi duchy sou·
rodé a replikuje pak na námitky jednotlivých mluvčíťh
různých skupin civilisačních. Po chauvinistickém impe·
rialistovi se ujímá slova hlasatel mezinárodního všelid·
ství; kdysi ujařmeného, ale nyní pevně zorganisovanébo
proletáře ("Ale posléz dav náš němý - zahřměl, okem

44