cích, zda jeho ohnivé horlení proti otroctví a
zotročitelům dlužno pojímati spíše národnostně či sociálně.
Ale tu, jako by struna, násilně vypiatá a přepiatá,
praskla: na práhu posledního stařeckého údobí, které trvá
necelých patnáct let, počíná Sv. Čech odvolávati všecek
radikalismus, i národnostně vlastenecký, aby
prohluboval a rozváděl řešení smířlivě humanitní, vystupňované
v panteismus lásky a soucitu a vzdálené positivnímu
křesťanství. Jest to však spíše životní únava než
vystupňování myšlenkové síly; s tím souhlasí také změna
výrazových prostředků básníkových: epik a malíř,
inspirovaní smyslovými dojmy a tvořivou imaginací k
názorným obrazům, nadobro ustupují meditativnímu pěvci,
rozpřádajícímu své úvahy způsobem rétorickým.

Z mladistvých děl Čechových, v nichž neodbytná
představa bouře živlů i zástupů nabyla monumentálního
ztělesnění, vyrostla dvě do šíře úctyhodné, čeští "Adamité"
a mezinárodní "Evropa" - v obou se bouře promítá
v podobě dějinné revoluce sociální. Ale ve smyslně
barvitém obraze XV. stol. ustoupily třídně společenské
rozpory skoro úplně do pozadí, aby na jevišti panenské
přírody zaburácela prudká gesta Eeuerbachovské
anthropologie pantheistického nádechu, bouřící proti každému
positivnímu náboženství, a aby kontrastem k přísné šedi
táborské zasvítila vyzývavou nahotou enfantinovská
emancipace těla; dialektické rozpravy adamitských
hrdin, tak památné ve výbojích básnické spekulace
české, se celkem vyhýbají vlastní problematice
společenské. Jinak v mohutném alegorickém epose "Evropa",
které na vrcholu tvořivosti básníka nedávno třicetiletého
vzniklo ze sňatku dvojí živelné inspirace: z Francie
dolehla k němu za výbuchu Komuny moderní sociální bouře,
a za plavby po Černém moři prožil hrůznou krásu bouře
mořské. Syny francouzské Komuny jsou vyhoštěnci na
korábě Evropa, který od francouzských břehů směřuje

34