romantika a čeho se dobrali Májovci. J. V. Sládek
naopak, lidskou bytostí i básnickým výrazem prototyp
českého člověka, byl ve svém vývoji zasažen mocným
působením ciziny a teprve skrze ni a s její pomocí dorůstal
postupně své mužné jistoty ve světě i ve vlasti a svého
spojení s domácí tradicí. Ač v demokratickém cítění a
ve smyslu pro osobní i hromadnou svobodu Sv. Čechovi
nikterak nezadal, klonil se na rozdíl od něho ve stáří
spíše ke směrům konservativním, vrátiv se jako pěvec
agrární myšlenky i jako věřící křesťan k názoru svých
selských předků, které Sv. Čechovi byly sice stálým
postulátem, nikoliv však vnitřní zkušeností.

Ve třech velikých vývojových etapách se rýsuje
básnická i myšlenková dráha Sv. Čecha na pozadí své doby,
jejíž vůdčí tendence obráží. V první periodě stále
nových výbojů a vítězství, která se nedlouho po dosažené
třicítce uzavírá skladbami shrnutými do "Nové !!bírky
veršovaných prací", jest Sv. Čech inspirovaným básní·
ke'm bouře v přírodě i ve společnosti; sociální revoluce
minulé i přítomné doléhají na jeho básnickou pozornost
jako vyvrcholení rozbouřených živlů na zemi. Druhé ob·
dobí, zhruba patnáctileté, znamená uklidnění, což
dokazuje i vydatná přítomnost selanek a báchorek: od
současné problematiky se obrací básník k široké a
zálibné malbě minulosti, kde ho však mnohem spíše
poutají konflikty národní než společenské. I v politické
lyrice, která neočekávaně zapadá mezi skladby, obrácené
do historické dálky ueb do pohádkového snění, ustupují
otázky sociální potřebám obranné a konstruktivní
politiky národní, a třída dělnická, pro jejíž boj za právo a
proti křivdě projevuje Sv. Čech živou sympatii, jest po·
jímána jako nutný doplněk národního tělesa. Na samém
závěru této doby vytryskne odpor proti útisku s ne·
bývalou vášnivostí, takže se nadšení čtenáři Čechovi
vůči tomuto povšechnému radikalismu ocitají v
rozpa
3

33