PH rozestoupení českého tábora na dvě velké strany,
konservativní staročeskou a liberální mladočeskou,
přidružila se mladá generace bez výjimky k této, a to
nejen pro poměr k šlechtě a ke kleru a pro otázku
polskou, nýbrž pro celý názor životní, kde se ani
svobodomyslný demokratismus oficiálních vůdců mladočeských
nezdál dorostu dosti radikálním. Sympatie s Poláky,
vyzrálé zvláště za druhého povstání, nevadily
nadšencům, aby sledovali .~ zanícenými nadějemi projevy
českého politického rusofilství, zvláště při okázalé pouti
do Moskvy; myšlenka politiků postaviti proti alianci
německo-maďarské dorozumění Čechů s největší říší
slovanskou, se úplně shodovala s názorem velké části
mládeže, která češství opírala o slovanství a nejmocnější
ztělesnění tohoto nacházela v carství. Toť politické
kořeny horlivého slavjanofilství Ruchovců, které se pak
prohloubilo bratrskými sympatiemi k národům
jihoslovanským za válek balkánských, kdy i důvěra v Rusko
nově stoupla; přímá znalost slovanských zemí a moří se
dostavila sice později, ale docelila bratrskou náklonnost,
která se jen u některých, ale zvláště výrazných
představitelů skupin starala také o myšlenkové a teoretické
zdůvodnění citového enthusiasmu.

Podobný význam pro myšlenkově politickou orientaci
Ruchovců a zvláště pak pro mladší vrstvu z okruhu
Lumíra mělo frankofilské memorandum Riegrovo císaři
Napoleonovi v samý předvečer francouzsko-německé
války a protest politiků českých proti anexi
AlsaskaLotrinska po válečné porážce Francie: politické gesto
tu doprovázelo viditelným symbolem nové kulturní
zaměření. Neruda, nedočkavý poutník do heineovské
Paříže, "starobylé a věčně nové, prokleté a žehnané,
tisíckráte a tisíckráte jmenované Paříže", se sice již dříve
pokusil navázati myšlenkové styky s Francií, aniž se
přece duševně odněmčil. To zůstalo úkolem pokolení
mlad
9