pamatovali ani veliký rok revoluční, ani potlačení
konstitučních nadějí nejprve brannou mocí a pak policejně
byrokratickým režimem; byli nevědomými chlapci, když
se jejich otcové dusili "v čase za živa pohřbených". Do
jejich prvních let studentských spadá vydání diplomu
říjnového, obnova konstitucionalismu v Rakousku a
uvolnění tisku, ale i úklady ústavy únorové o práva
zemského sněmu, požadovaná vědomím státoprávním. Se
svými otci horlili proti Schmerlingovi a skládali naděje
do Belcrediho; zamítali dualismus a kochali se opětovně
sny korunovačními; prožili válku s Pruskem, jejíž rychlý
průběh sice přesvědčil o mocenské supremacii vítězného
státu hohenzollernského nad vrátkým mocnářstvím
habsburským, ale nestačil k uvědomění celé hrůzy moderní
vojny ani u těch, přes jejichž vlast se krvavě převalily
akce válečné. Stáli již sami v řadách demonstranti",
kteří protestovali proti vládě Beustově a od ní vytvořené
ústavě prosincové jako proti novému centralismu v rámci
rakousko-uherského dualismu; dali se strhnouti k
nadšení korunovačním reskriptem záříjovým a k nadějím
politikou Hohenwartovou; zažili zklamání, když pokusy
o české vyrovnání nadobro padly vítězstvím státníků
Beusta, Auersperga a Andrássyho, a když český
místodržitel Koller zahájil soustavnou persekuci veřejného
života ve veškerých jeho projevech. Toto stálé střídání
optimismu a skleslosti, nadějí a zahanbení, pocitu síly
a hanby z nového pokoření znamenalo pro mládež
velkou zkoušku duševní a mravní, z níž se však jarý
enthusiasmus horoucího citu a činorodé vůle dovedl
zachrániti, aniž trvaleji propadal do pesimistického vědomí
marného napínání sil; cíl zápasu, samostatnost státně
národní, stál obecně mimo diskusi, a zběhlictví z boje
se trestalo opovržením.

Ale jako sami vůdcové politiky české, tak i mluvčí
mládeže se různili v názorech o cestách k tomuto cíli.

8