moudrost pátrá, - jak by ten lid usmířila. - Neb útisk,
hlad a lopot denní - v tom lidu zbudil zášt a hněv. ¸
Jim přejte život bez úpění, - a vztyčí smíru korouhev."

Takto letmý pohled do manifestačního a program·
ního almanachu Ruchovců poučí takřka naráz o tenden·
cích nové školy, které pak ovládaly české hásnictví po
dvě plná desítiletí, když se k nim dohrovolně přiznali
také zástupci dvou pokolení následujících, jež do lite·
rárního života vstoupiiahez generačního zápasu, jaký
provázívá pocit diferenciace.

Východiskem jest vlasteneckopolitická meditace,
vznícená soumračnými poměry veřejnými; jako u předchozí
generace Májovců se vyznačuje důrazným liheralismem
a rozhorlenou demokratičností, což ji, zároveň se
zvýšenou politickou konkrétností, liší od hásnických
projevů předhřeznových. Ale jako v české protivídeňské
politice té dohy proniká vedle živlu svohodomysluého i
silný prvek historickostátoprávní, tak též v hásnických
komentářích radikální mládeže k ní zaznívá struna
historisující, která spojuje přítomnost s minulostí a v této
hledá myšlenkové tendence nového věku. Ač liherální
demokratismus mladistvých Ruchovců vychází hlavně
z drohného měšťanstva a z inteligence lidového původu,
a ač prosvítá přesvědčení, že jádrem českého lidu jest
venkovan - zemědělec, přece se hlásí, nejinak než u Má·
jovců, účastný zájem o osudy proletářstva a vědomí
sociální odpovědnosti vůči nim. Jeví-li se tu tedy nejedna
tradiční shoda s češstvím předhřeznovým, vyvažují ji
rozdíly značně podstatné, dané tím, že mladé pokolení
přejímá, ale i ohměňuje myšlenkový přínos svých před·
chůdců z Máje, od nichž se na počátku učí také umě·
lecky, ahy se pak dalo na cesty samostatné.

Z jakých životních a názorových podmínek vycházela
tato družina, jevící tak zajímavě jednotnou fysiognomii?
Byli to většinou synové let čtyřicátých, kteří si již ne·

7