Jak často a jak rády jej před pětadvaceti,
třiceti lety sedlaly Musy právě Aleksandru
Sergějeviči! Skutečně jen k jízdě v starou,
romantickou zem? Jemu, jako nikomu druhému na
světě, se denní skutečnost, panský dvorec a
selská ves, čerkeský aúl a kozácký sÍč,
cikánský tábor a petrohradská ulice mění v zahradu
poesie, v sad svobody, v zaslíbenou zemi
vnitřního štěstí.

A tu se již Bendl nezdržel a trochu
monotonně, jak si zvykl při nešporách v
semináh, počal recitovati pomalu a se zpěvavým
důrazem: