zala do pati"ičných kolejí satiry a ironie, kde
ho jako vozku s práskajícím bičem nejraději
vídala? Rozpakoval se chvíli, zda by opravdu
neměl začíti ironií. Posmívati se trochu těm
novopečeným básníHkům mladé generace,
s jejich nesnesitelnou arogancí a třípíďovým
obzorem hr'bitovních světobolců: copak chtějí
tito trpaslíci, které milostpaní ráčí tak
chrániti, proti Puškinovi, jemuž nenáleží jenom
širá, nekonečná Rus, ale celý boží svět? Anebo
si dobrati ten pražský Kocourkov, spokojený
dočista a proto neschopný inspirovati básníka
k něčemu skutečně velkému, bohatýrskému,

16