18 se o čela hor, až poslední ohlas temněji a temněji se vracel; pak. byio zase ticho.. Jsou-li slova dutě a hrozně zvuk zvonu výborně zvolena pro naznačení zvukové kvality zvonových úderů, malují výrazy temný, temenu) temněji a temněji, ticho jejich zvláštní přízvuk a zároveň zanikání. Připomeneme-li, že údery půlnočního zvonu končí žalářní výjev v »Máji«, naznačíme tím pouze shodu vnější; důležitější jest, že v této scéně, která myšlenku o hynutí člověka a o jeho přechodu ve věčné .nic« překrásně provází malbou zanikání zvuku v tichu, založeny jsou hudební účiny na využití týchž slov temný a ticho, jejichž působivost Mácha přezkoumal v -K r k o n o š s k é P o u t i. (verš 44. »hluboké ticho té temnosti«, v. 175. »je mrtvé ticho, temno pouhé,« v. 261. »ten šepce tíše - tíš a tiš,,; ale i v »Intermezzu II« vrací se tento zvukový motiv, v. 6. »ticho, temno jako v hrobě«, v. 36 .• tichý šepot, tiché IkánÍ«.)l Po vylíčení zvuků půlnočních ihned začíná druhá část • K r k o n o šs k é P o u t i«, ono mátožné vidění ze sna. Nelze tvrditi, že první část »K r k o n o š s k é P o u t i« složena jest organičtěji než polovice druhá. Úryvky z deníku a z dopisů, hned obsahu erotického, hned meditativně filosofického, vesměs pocházející z konce r. 1832 a z první polovice r. 1833, byly dosti libovolně ztmeleny krkonošskou krajinomalbou, jež byla výtěžkem feriální cesty srpnové r. 1833. Některé obrazy, ať ze zkušenosti cestovní, ať z běžného fondu poetického čerpané, rozpředeny přes míru, jakou dopouštěla oekonomie celku. Přechody mezi jednotlivými úryvky, provenience tak různé, vyrovnány sice stilisticky, avšak nikoliv myšlenkově, takže první tato část působí dojmem fragmentárnosti, nespojitosti, neukázněného těkání lyrikova. Způsob složení jest důležitým kriteriem pro stáří této části. Krajinářské její partie vznikly arciť po srpnu 1833, ale i některé starší prvky náležejí vznikem až za .Sen«, jenž' jest jádrem partie druhé, i za skizzu -Poutní k. z Máchova deníku, tak úryvek z dopisu XV. a slova, jež zakládají se na deníkovém záznamu mezi. Bezdězem a Troskami. Spojovací nití mezi částí první i druhou jest Máchův nad jiné oblíbený motiv poutníka. Ve visionářské partii, jejíž kořeny jsme zjistili v náčrtku Novalisově, byl tento motiv obsažen; v dochovaných částech II. dílu románu • H e i n r i ch von O ft e rdi n g e n« nazývá Novalis svého hrdinu .der Pilgrimc. 1 Ještě několik dokladů z -Mnicha«, kde vzp. 1., v. 40 také .sklesla půlnoc, zvony bijou«. Zp. II!., v. 1-4: >splynula tichd noc, podletní vítr vál, velebný Vyšehrad v paprsku Luny stál, od zdí od sesutých i od skal kolmých stín stopil se hluboko v Vltavy temný klín«; v témže zp., V. 14-15: .ticho, však strašněji šedivý mnich se smál. V tom temnou nocí zvuk stříbrný harfy zněl.. Též úvodní báseň >Krkonošské pouti. sdružuje oba zvuky: .tmavou nocí nade vámi jen zazní moje tiché noční přání«.