jsou z veliké části nepřetditými "hovory se smrtí": vychutnávají její
opojnou hrůzu fysickou i citivou, dráždí se její blízkostí, aby si
zvy§ovaly rozkoš života, velebí ji v ddsledném názoru ilusionistickém jako
poslední pl'elud, k němuž možno se utéci - ale nikde nedovedou smrti
vysvoboditi ze zakletého kruhu smyslového pesimismu. Otokar Březina
zahleděl se do záhady smrti již záhy jasným názorem monistickým a
pozdravil ji jako sestru a spolupracovnici života, přetřidovatelku hmoty
a očišťovatelku ducha. jako dělníci ve službách tajemné Vůle a
vynaložil všecky přesvědčivé dary svého obrazového umění, aby zpodobil,
jak bolestná setba smrti mění se v chléb a květ života. I když se
později Otakar Theer pl'iblížil poněkud tomu či onomu názoru, v
podstatě zachovával svůj dualism. snaže se jej očistiti a zduchověti.

Kniha "Úzkosti a nadějí", zahajující mužné období Theerovo,
zastřena jest namnoze temnými mračny. jaká tábol'ívají nad údolím smrti;
teprve v závěru protrhne husté ty chmury paprslek životní víry, jsa
podoben stl'lbrnému kopí vítězného výboje. Překonává-li básník
posléze přece temný pesimism. jest to jen proto, že s ním houževnatě a
neodbytně zápasil; dospívá-li od smyslového nevolnictví na konec
duchovního a mravního zhodnocení bytostí a vztahů. děkuje za to
mužné opravdovosti. s jakou procházel pokušeními. s jakou je až do
ledví prohlédal. rozebíral. osvětloval; zakotví-li v závěrečných
skladbách knihy v myšlence života nekonečného a božského, dostáVá se mu
této milosti odměnou za hodiny sebetrýznivých zkoušek. v nichž na
všech rozcestích přírody i měst vyhledával masky smrti a popřával
šklebiti se jejím prázdným důlkům do slavnosti květů. lásky a opojení.
Tak dramatickou logiku má kniha Theerovy očisty, přísná i tam, kde
z obrazu kypivé vitality přímo stříká rozkoš. mravně inspirovaná i na
stránkách, které zpívají vlažné kouzlo ženy, stříbrnou gracii
měsíčního svitu, me1odi.cký smutek rozloučení.

Na architekturu •• Úzkostí a nadějí" možno pohlížeti s různých
stanovišť, a hned ten. hned onen tlum jejich básní postoupí v popředí.
ale jen poněkud pozorný pohled zjistí, že v ohnisku knihy stojí čísla,
jejichž ústl'edním tématem jest záhada smrti. Čtou se ve sbírce básně,
které jako by chtěly jen a jen zmoci temnou a děsivou dynamiku
života. spíti se jeho hustým a zatrpklým vínem. uvědomiti si nelítostně
veškeré slpžky a prvky spalovacího procesu, jakým jest lidské bytí,
- a najednou zableskne v nich jízlivá kosa smrti; zrcadlo, stvořené

162