s Bohem, a že tázavý, ano pochybovačný postoj, jejž zaujali k mravním
a společenským vztahům člověka mnohonásobně podmíněného, ne~
zabránil jim, aby se oddali cele a bez výhrady nlzírání . a prožívání
božského Absolutna. Ještě Macharova poesie, tak příznačná ·pro
myšlenkové ovzduší za soumraku století ~ Čechách, rozbíjela své
pyšné a vzdorovité stany pod nebem, v němž není Boha, a na půdě.
odkud soběstačný hrdina občanského rozumu i pozemské vMe nevy~
sílá, ba necítí nejmenší potřeby vysílati modlitby. Nadobro jinou
inspiraci má již rozjímavá lyrika Antonína Sovy: v první, starší své
části děsí se a uniká ze světa, kde vyhynula nejen přítomnost. ale i
milost božská, v druhé, kladné své půli. s jasností visionáře a s
nedočkavou touhou chiliasty tuší, ba zjišťuje zrození nového božstva, které
však nedlí transcendentně mimo svět, nýbrž skryto jest v mravní cele
našich očištěných a omládlých srdcí. Dokonce pak v básnické mystice
OtokaraBřeziny prosycuje světlá a silná přítomnost Nejvyššího jména
každou visi zevního světa a každou úvahu o mravním poslání; obrazy,
v které se básníku vtěluje poznání země i tušení hvězd, nejsou než
znamení svrchovaného Jsoucna, a všesvětový řád mravních hodnot,
do něhož myslitel pokorně vpíná své činorodé chtění, jest promítnutím
tajemné Vůle. V hlubokém symbolu nazval Otokar Březina mystický
svůj vztah k Bohu "poledním zráním";ano,natěchtovysokýchasamo~
tářských drahách slunce a myšlenky prožívá své polední zrání moderní
naše básnictví.

Z mladších našich lyriků, kteří samostatně pokračují v dráze pro~
kopané tvůrčími činy Sovovými a Březinovými, nevyrovná se Otakaru
Theerovi žádný myslitelským i básnickým úsilím o proniknutí k záhadě
božství a obrození se mravním stykem s ní; autor" Úzkostí a nadějí."
"Všemu na vzdory" i "Faethonta" stojí dnes uprostřed uměleckých
svých druhů jako vlastní metafysik pokolení pobřezinovského.

Sotva to mohl kdo tušiti při jeho lyrických začátcích. Hlas sensací
a hlas intelektu. o němž s pronikavou sebepitvou mluvl v předmluvě
"Výpra'V k Já", nevodil kroků jeho zvědavého a smyslného jinošství
ze začarovaného kruhu agnostického sensualismu; ozvala~li se někdy
- tak v děsivě křečovitém výkřiku mužské pohlavnosti
"Hallucinov)nl" - aŽ modlitelná touha po duchovém vykoupeni božstvím z okovt'\.
tělesenství, byla to jen chvilková reakce čiv příliš napiatých. Nedů~
věra, kterou tehdejší Theer choval k historickým dtvarům víry v Boha,

153