má srdečně rád, ztotožňuje se kamarádsky s ním, zpívá dobrodušnou
chválu jeho prosté přirozenosti, jeho tělesného pobytu, jeho pudových
samozřejmostí. Toť Ignát Herrmann, jenž ne'propadl ještě vychovatelské
mravouce. jenž neresignuje, nýbd plesá, jemuž ubylo sentimentality
a přibylo jiskry. Ignát Herrmann mladší otři generace názorem, rytmem,
výrazem a především Ignát Herrmann, který neumí sice tak jadrně
vypravovati, ale za to jest opravdovým básníkem lyrickým.

Pověděl jsem, proč Fráňu Šrámka nepokládám vt'ibec za umělce ve
vyšším a pt'ivodním smyslu slova, ale stejně dt'irazně chci říci. jak
upřímně se podivuji jeho ryzímu básnickému nadání. Jest úplně z rodu
Vítězslava Hálka, Viléma Mrštíka, u nichž básnická vloha, boží to dar
nabytý a užívaný bez zásluhy a bez volného aktu, zt'istává neustále
v činnosti, aniž ji provází umělecká inteligence. Čteme-li Šrámkovy
větné a obrazové kaskády, hrnoucí se v barvách a záři úplně spontanně,
bez obmezení. bez gradace, bez výběru. nezbavíme se dojmu, že tvo~
ření není Fráně Šrámkovi uvědomělým výrazem soustředěného chtění.
nýbd rozkošným vzdáváním se, povolným podléháním jakémusi
mimoosobnímu principu: on nebásni, básni to v něm.

Bylo opravdu třeba hlubokého a bohatého lyrického zdroje, aby
vznikla tato postava Mánina, lehounká. Hutkaná z řidčí, přeletnější
látky, ze závolt'i, které vlály po všech větrech", sestra jarního deště a
květnového paprsku, blíženka ptákt'i, kteří se pojímají ve vzduchu.
zpívajíce a pak sedí na vajíčkách. obletováni vážkami a motýli. Její
lehkost jest lehkost zvláštní hmoty, které právě kouzelník-básník
odňal tíži a nesmí býti zaměňována s lehkostí snu a myšlenky. Toto
mladé tělo. stejně pt'ivabné v dráždivém panenství, v oplodňujícím mu~
žově objetí i v požehnaném mateřství, zvedl taneční rytmus od země
a unáší je. Ale - a v tom se Fráňa Šrámek ukázal básníkem ještě bo~
hatším a originálnějším - tato vlna tance a pohybu nezachvacuje
v jeho románě pouze jedinou postavu nebo jedinou dvojici milenct'i.
nýbd celý zástup veškeru ulici, lidi a věci; unanimism pohybové a
životni rozkoše vlaje knihou. HJeho věc nebyla jen jeho věcí. byla věcí
všech. jediný proud vzdouval a nesl všecky", praví Šrámek výstižně.
V tom jest zvláštní kouzlo knihy, které strhuje a svádí, aby bylo za~
pomínánona její úzkou oblast názorovou a na její neumělecký postup
improvisační; básník má čtenáře hned pro sebe. jakmile jej spustí do
vlnění své pohyblivé a pravdivé skutečnosti. H Tělo" najde si dozajista

140