pt"otiválečné, kdežto vět"ný a myslivý Čech Jiří Jesenius, shledávající
etapu všelidské spmvedlnosti ve vítězství nám dní humanity české
nad státním násilím get"mánským, najde si cestu k československým
legiím ve Ft"ancií. když byl po měsíce těžce strádal bezmocností Čecha
viíči bvavé tt"agédii obklopující a pokořující jej; před ním položí za
českou věc život jako mladý přítel, vědecký idealista doktor Samek.
bohatÝt" remešský. Válečné osudy a zkušenosti všech těchto postav
jsou podány leda ve zkratkách a nápověd ech a patrně bylo v pláně
Ivana Olbrachta viíbec, aby do jeho divadelního románu zaléhala
světová válka pouze nepřímo. Přes to vloženo do knihy dvoje suggestivní
líčení jejich' ht"iíz, prvé když Jesenius v letní zavilé Vídni pt"ožívá
vypuknutí války. dt"Uhé. když mu herec Částka přichází z přísného
názoru povědět o děsu zák opií a obvazišť: také zhuštěně podaná
episoda o válečném t"ozvratu manželství architekta Šupicha, tohoto
•• hnízda v bouři". má dokumentární barvu a ovzduší. Celkem vymyká
se "Podivné přátelství herce Jesenía" slovesnému typu, kterému plně
přísluší označení románu válečného, protože válka tu není vlastním
tématem, nýbrž jen dějinným pozadím osudií, nesoucích plné
zdiívodnění v sobě samých.

Za to vynaložil Ivan Olbracht mnoho uměleckého úsilí na to, aby
jeho kniha nesla se ctí titul románu divadelního. Její tři přední
postavy, Jiří Jesenius, Jan Veselý a Klára Brožková, pohybující se mezi
trojím typickým a co nejkonbetněji vystiženým prostředím
divadelním. kočující společností venkovskou, pražskou scénou předměstskou
a Národním divadlem; v Jiřím a v Janovi poznali jsme již představitele
obou krajních pólií hereckého umění, v Klárce pak pastelovou, avšak
pevnou tužkou kt"eslený prototyp diletantky, po vysokém mravním
smysle Goethova Viléma Meistra: i ona jako bál Saul vyšla hledati
oslic otce Kissa a našla království. Kolem těchto tří protagonistií
hereckých hemží se pestrý amšný zástup divadelní, při jehož vystižení
postřeh ostrý až ke karikatuře slouží stále zámět"iím skladné typisace :
ne jednu karakterístickou figut"U, nýbrž povahovou tresť celé řady
postava karakterií nalézáme v takovém předměstském řediteli
Griinovi nebo ilusionistickém vysloužilci herci Robovi. v takové smyslné
basavic~ těžké erotické viíně paní Ludmile Skřivanové neb v stařičké
zachovatelcehuditelské tradice na jevišti paní Kalmanové, v takovém
velkopanském tragédovi Národního divadla se lví hřívou Emanueli

134