respondenci let 1875-1876 nacházíme několik dokladů. Vlivem
Podlipské jal se Vrchlický dívati již tenkráte na vážnou, věcnou kritiku
na př. Krásnohorské a Zákrejse, nebyla-li přímo panegyrikem, jako na
zlovolnost pedantů, což později se stupňovalo v dráždivost a
nepřístupnost až nepochopitelnou u takového znalce literatur. A jak špatně
posloužila autokritice Vrchlického bezmezná chvála Podlipské, o tom
mluví v srpnu 1876 příklad vysoce poučný. Dne 2. srpna přicházejí k
básníku z Veltrus slova »Když jsem čtIa Kříž Božetěchův (zařazen do
»Mythů"), byla jsem odhodlána Vám říci, že bych orodovala za každé
slovo a prosila Vás, byste nic neobětoval"; na to 4. srpna přichází
v listě Vrchlického poznámka: "Abych něco měnil neb pracoval znova
v básni mající skoro 500 veršů, nezdá se mi." Opakuji: vina
tragickál
Budila-li Sofie Podlipská v mladém příteli takto soustavně a
naléhavě víru a důvěru, nebyla to nikterak jen víra a důvěra ve vlastní
básnické nadání a poslání. Léčila jej ze skepse vůbec, a za jejího vlivu
propracovával se Jaroslav Vrchlický vůbec od pesimistického
zoufalství nad slabostí lidského poznání a nad neproniknutelností posledních
záhad vesmíru, zazděného do kletby hmoty, k názoru kladnějšímu,
jehož dávnou vyznavačkou byla právě myslivá přítelkyně. Tvůrčí
deismus a účastné i dělné humanitářství jsou dvě hlavní síly, oživující
nyní společné přesvědčení Vrchlického a PodIipské; idea
nekonečného a nepřetržitého vývoje člověčenstva k vyšším formám poznání i
cítění prozařuje jim dějiny kultury a náboženství. Pěvcem tohoto
postupného vývoje k světlu a dobru stává se teď uvědoměle Vrchlický,
kterému nedostačí od italského období již umění zlomkové a
subjektivní, ale jenž se rozhoduje vytvořiti cyklické dílo básnické,
zobrazující symbolem, výpravnou i refleksivní formou evoluci lidstva. Zde rodí
se smělá myšlenka"zlomků epopeje", jejímiž prvními články jsou
právě promýšleně koncipované knihy "Duch a svět", "Symfonie",
"Mythy", vzniklé na vlašské půdě i v Praze hned po návratu z Italie
za přímé inspirace Sofie Pod lipské, která zcela jasně prohlásila v listě
z 25. dubna 1876: "Mám lidstvo stále co jedinou rostoucí bytost na
očích."

Vydavatelkorespondence.F.X. Šalda, vúvodní studii položil zvláštní
důraz na literární přerod lyrika »Hlubin" a "Snů o štěstí" v rhapsoda
»Ducha a světa" i "Symfonií" a dovodil přesvědčivě. že osobní
působení Podlipské dokonalo ve Vrchlickém převrat, způsobený vlivem

71