Toto hoře.čné tvoření, provozované většinou způsobem improvisač~
ním. jakoby v náhlém vnuknutí noční chvíle, bylo básníku slastí, ak
zároveň také mukou. K mladému znalci, začtenému do básnictví
světového, přistupují pochybnosti, zda jeho práce jsou skutečně originální
či pouhými ohlasy; autokritika, vypovídající občas službu, potřebovala
by chvílemi posilujícího úsudku zvenčí. Má~li básník sám nabýti
nezvratného přesvědčení o dokonalosti svého díla či, jak Vrchlický praví,
"uvěřiti v božství, jež dlouho spalo v srdcích našich živeno našimi sny
a nadějemi", jest mu nezbytný souhlas a obdiv; hladový výkřik po ob~
divu a lásce znovu a znovu zaznívá z jeho dopisů. Mělo se mu jich
dostati v míře netušené.

Již první dva dopisy, vyměněné mezi Maranem a Veltrusy v srpnu;
1875, ukazují k cestám, na nichž za následujících patnácti měsíců bu~·
dou se potkávati Jaroslav Vrchlický a Sofie Podlipská. Živá účast lite"·
rámí a lidská, spojující oba pisatele již v období předitalském, povzbu~
zuje je, aby se navzájem sdíleli o dojmy z básnických i filosofických
knih, aby si vyprávěli o svých slovesných plánech i oceňovali své
nově vydané výtvory, aby se druh druhu zpovídali, jakou inspirací
byly při myšlení i tvorbě podněty, přijaté ze vzájemné korespondence,
aby se kochali v duchovních slastech blouznivého přátelství. Zprvu
odvažují se toliko tónu, který při veškeré vřelosti prosycen jest
ú~tou bezvadného mravu společenského, ale list od listu výraz na~
bývá myšlenkové i citové vášně, až pak převládne patetická mluva
mocného lyrického zbarvení. Na nejednom dopisu Vrchlického z
ltalie rozprostřeno jest půlnoční ticho samoty, do níž jakoby zdálky
hučelo moře a tázavými paprsky svítil bludný měsíc, kdežto z
mnohého listu Podlipské dýchá sytá zeleň klidného parku, nabízejícího své
teplé stíny za kulisy milostným a rodinným idylám. Uprostřed struč~
ných a hutných poznámek o knihách a spisovatelích, v nichž oba ko~
respondenti byli mistry, a v sousedství důvěrných sdělení z útulné do~
mácnosti u Podlipských vytryskne co chvíli modlitba přátelství a sou~:
zvuku, zašepce básnická zpověď a filosofické vyznání víry, zableskne
letmá raketa aforismu neb i zakrouží, podobna letu ptáka, spouštějící~
ho se z oblak, hotová improvisace lyrická
.
Jaroslav Vrchlický byl šťasten, že mu Sofie Podlipská věnovala to~
lik literárního i lidského zájmu a užíval hojně její duchovní účasti.
Dozvěděla se o knihách, které četl, a jež tehdy pod vlašským nebem.
63