zení a ozdravění. Novým skvělým dokladem očistně léčivého umění
této veliké a lahodné básnířky srdce jest její korespondence s
Jaroslavem Vrchlickým, která ulamuje hrot paradoxnosti tvrzení, že, kdežto
u jiných spisovatelů se zpravidla čítají dopisy, aby lépe bylo
porozuměno výtvorům básnickým, u Sofie Podlipské se budou povídky,
romány a aforismy čísti jako doprovod jejích listů.

Korespondence Vrchlického se Sofií Podlipskou se počíná v
Maraně u Vignoly nad říčkou Panarem, odkudž se básník na podzim
přestěhoval do přístavního Livorna; tam březnem 1876 jest Vrchlického
vlašský pobyt ukončen. Vychovatelské a tajemnické místo u hraběte
Montecuccolí-Laderchiho neuspokojovalo básníka příliš; teprve v noci,
když byl se svým chlebodárcem dohrál obvyklou partii šachu a mohl
se uchýliti do samoty, cítil se celým člověkem, také samotářské
potulky, jmenovitě na břehu jižního moře, které se mu stalo mocným
dárcem inspiračním, značily pro Vrchlického životní klad.

V nočních chvílích, kromě hoiných dopisů Sofie Podlipské a bratru
Bedřichovi, vznikaly první překlady z italštiny i básnická díla ve
formě lyrické~ výpravné, dramatické, ano i pokusy o povídkovou prósu,
dosti ojedinělé v slovesném tvoření Vrchlického z mladších let. Přísní
klasikové vlašského verše, moderní pesimista Leopardi a středověký
mystik Dante, které tehdy Vrchlický na jejich rodné půdě tlumočil po
česku, byli mu dalšími vůdci k velikosti, nepodmíněné dobovými
směry a módním vkusem; vedli jej k monumentálnosti a odvraceli od
německé lyriky pogoethovské, jež málokdy básníku popřává veliké linie,
plastického vrhu. plného dechu. Zatím co čtenáři v Čechách nacházeli
dorůstající umění Vrchlického v právě vydaných, ale poetou samým
již překonaných "Epických básních", vznikala díla nová v záměrech i
provedení; netoliko krajinomalby a intimní dumy "Roku na jihu", ale
i refleksivní a bájetvorné básně, seřazené později do svazků "Ducha
a světa", "Symfonií" a prvních "Mythů", rodily se na vlašské půdě.
Jak smělé si Vrchlický vztyčoval cíle, jest patrno však zvláště z obou
representačních děl tohoto období, z mysteria "Eloa" a z "Vittorie
Colonny" - odvěký dualism dobra a zla v skladbě oné, kruté napětí
mezi umělcovým tvořením a jeho lidskou žízní po štěstí ve fantasii této
bijí křídly o oblohu, a současně pokouší Vrchlického třetí závratný
plán, podati v "Julianu Apostatovi" syntesi křesťanství a helenismu, a
to dokonce ve tvaru scénickém, jehož potud neovládal.

62