pro poesii a projevující nadání k malířství, byly jí stálou
nevyčerpatelnou radosti; žila s nimi a v nich; vkládala do nich veškeré své iluse
a třebaže se právě proto nejednou skoro úmyslně v dětech mýlila, přece
trvala s básnickou tvrdošíjností na svých představách o svých
miláčcích. Byla tak naplněna mateřským instinktem, že poměr ke každému,
koho si oblíbila, proměnila ve vztah matky k synu, ale bylo to
mateřství shovívavé bez přísnosti, povzbudivé bez výčitky, ochotné vždy
k pomocnému kroku a útěšlivému pohlazení čela. Nikdo nepoznal
toho mateřského působení Sofie PodUpské, které bránilo, aby poměr
sličné a kvetoucí paní k mladším mužům nepřijal přízvuku erotického,
v míře tak vrchovaté, jako právě Vrchlický. V dopisech byl záhy
prohlášen za syna, čili v entusiastickém podřečí Podlipské, za
"neocenitelné požehnané dítě", po návratu do Prahy pak co nejúže spřátelen
s oběma dětmi své přítelkyně, až zamiloval si Ludmilu, což její matka
pokládala za cosi samozřejmého.

Sofie Podlipská byla ode vždy vášnivou čtenářkou, která se den co
den modlila z knih básnických a filosofických; zdá se, že její manžel
jí v tom byl požehnaným učitelem. Měla veliký rozhled literární,
myslitelský a historický a při četbě zcela úmyslně tlumila kritické
pochybnosti, živíc obdiv, jako většina žen i nejvzdělanějších přehlížela
pro myšlenkovou náplň a pro náladové kouzlo jednotlivostí otázky
stavby a vnitřní logiky v dílech slovesných. Hodila se proto jako
nikdo jiný, aby tvořícího básníka posilovala v důvěře v jeho vlastní dílo.
kdežto naopak se jí nedostávalo onoho literárně výchovného daru.
který mladého umělce povzbuzuje k mistrovství nepokrytým soudem
o nedostatcích jeho dosavadních výtvorů. Nepochopila-li takto vždy,
čeho se nedostává knize k dokonalosti estetické a ideové, uhodla zato
s jasnovidností až zázračnou, co chybí duším, jež si zamilovala, k
dokonalosti lidské, ale uhodnouti to, znamenalo pro její blahodějnou
povahu hned, napomáhati k dosažení této dokonalosti.

Dvakráte doznala mravně obrozující vliv její milovaná sestra
Karolina Světlá; po prvé, když před početím dráhy spisovatelské ze
samomučivého zoufalství nečinnosti a fatalismu ji volala k práci a k
tvoření, [po druhé, když teplou svítilnou laskavého pochopení ozářila
temná bludiště dramatického vztahu jejího k Janu Nerudovi; v obou
případech široká a moudrá lidskost Sofie Podlipské zname nala pro
hrdou a strohou sestru, jejímiž sudicemi byly tragické Musy,
osvobo
61