kowského; nejeden spojující člen dějový jest vynechán. takže postup
vypravování stává se poněkud nejasným; psychologické pohnutky
Antarovy i sličné Peri jsou značně posunuty. Na rozdíl od Senkowského
i staršího zlomkového zpracování Čechova. za to však ve shodě s
původní tradicí arabskou. jest Antar především proslulý pěv.ec. jehož
píseň "tajemná i žalná" daleko široko okouzluje a plní posluchače
touhou; válečné hrdinství jeho naopak ustupuje do pozadí. a také o
Antarově pohrdání lidskou společností. jež ze Senkowského převzal
do úvodu svého staršího zlomku. tentokráte se Čech nezmiňuje ani
slovem. Pronásleduje v písečné poušti gazelu, nezranitelnou kopím
lovcovým, ocítá se Antar náhle v pohádkovém městě z faty morgany,
tiše obývaném duchy; když vstoupí do paláce vybudovaného z
draho-kamů. oslňuje jej hudebným hlasem překrásná kněžna duchů, koří se
mu pro jeho písně a nabízí mu všecku slast. míní-li i on ji milovati
nekonečnou. věčnou láskou. Ježto na rozdíl od pověsti Senkowského
Antar k sličné Peri nepřišel jako její osvoboditel. nemísí se do citu
lásky u královny duchů vděčnost. nýbrž milostné roznícení jest
obměnou za okouzlení poesií Antarovou. Jest to spíše než v duchu
arabském myšleno v tradicích romantického zbožnění toho. "kdo v zlaté
struny zahrát zná", k němuž se ve stopách svého učitele přiznávala
ráda básnická pokolení pohálkovská v Čechách; neporušilo to
nikterak celkové osnovy romance. nýbrž vyjímá se naopak velmi dobře
v ústech samolibého veršovce Bohumíra Vlny. který si přeje. aby se
mu za výkon básnický dostalo milostné přízně dívčích posluchaček.
Ježto tohoto zdůraznění básnického povolání Antarova u Senkowského
neshledáváme. jest patrno. že Svatopluk Čech se o svém hrdinovi
poučil i z jiného pramene; k tomu stačilo si přečísti pěkný informační
článeček v Riegrově Slovníku naučném.

Sotva lze však připustiti. že romance získala vypuštěním troji
formy oné slasti. kterou úplně ve smyslu mravní moudrosti mužně
didaktického východu mocí Gjul-nazary okouší u Senkowského Antar; u
Čecha nabízí mu Peri ihned "lásku duchů. hlubokou, věčnou, bez
mezí". a rek-básník, zřeknuv se úplně cítění pozemského. přijímá nabídku
a oddává se milování s duchovou královnou. Tento jeho pobyt v
náručí Peri a v městě faty morgany valně připomíná Tannhiiuserovo
prodlévánf ve Venušině hoře, jak líčí je známá báseň Heineova. na niž
.Svatopluk Čech navazoval již v "Adamitech". a podobně jako šlechetný

52