nických exotiků snesly do romantického písemnictví z různých
končin bohatýrského a malebného východu. K některým postavám a
námětům vrátil se, byť jen zkusmo a bez konečného úspěchu, Svatopluk
Čech několikráte, k žádnému častěji než k staroarabské pověsti o
Antaru.

Znalci a dějepisci písemnictví arabského překonávají se v chvále
nejproslulejšího ze sedmi pěvců slavené Mual1agíl.ty; cestovatelé po
Arabii a Syrii snášejí doklady, kterak po třinácté století uchovává se
v lidu skvělá pověst beduinského Bayarda, jenž byl rekem i básníkem
v jedné osobě; román o bohatýrských jeho činech náleží k
nejpopulárnějším knihám přední Asie, avšak literatury evropské nechaly
doposud takřka nepovšimnuta tohoto velkého hrdinu Vll. století. Dvě
ok;olnosti dodaly autoritativní váhy proslulosti Antarově: básníka doby
pře di siamské stále připomínala lidu věřícímu jeho kasida vyšitá
zlatými písmeny na hedvábí a zavěšená v svatyni kabské. národního
bohatýra arabského uctil Mohamed, mladší jeho vrstevník výrokem, že
jest jediným z domácích reků, které by byl rád osobně poznal. Je-li
Antarova kasida, opěvující s mohutným sebevědomím vlastní statečné
činy a jeiich nástroje a s rytířskou horoucností lásku k milence Able,
typickým příkladem staroarabské lyriky předmohamedánské, jsou
historické osudy Antarovy skutečně prototypem národního života
beduinského, zvláště z období předislamského. Antar či Antarah z kmene
Abs, syn či vnuk Šaddadův, ztělesňuje ve skvělém svém osudu trojí
hlavní obsah starodávného beduinství v pustém srdci Arabie:
neústupné úsilí dokonalého muže o čest, zdůvodněnou čistotou krevní,
pohání syna černé otrokyně Zeliby, aby chrabrými činy vynutil si na
urozeném otci legitimování; stálé zápasy o slávu, svobodu a pokrm
s kočovnými kmeny sousedními, hlavně s příslušníky rodu Dilbjan a
Tajji, uvedou neúnavného bohatýra na vrchol proslulosti, kterou
tradice pojí s bojem hřebce Díl.hise a klisny Algabry; věrná a vytrvalá
láska ke vzdálené sestřence Able zaplétá jej do neksmečných krvavých
sporů s její ošemetnou rodinou, až konečně přece Antar ruky
milenčiny dosáhne. Čest a pomsta, láska a krev, věrnost srdce a hritza meče,
nedchylná statečnost v boji a sebepřemáhající hrdinství ještě ve smrti
- toť stále se opakující motivy v životopise tohoto velkého Araba
dějin i pověsti, jejž brzy vidíme cválati v bílém burnusu s dlouhým
kopím v ruce na čistokrevném hřebci v popředí bojovníků vyprahlou

43