Ano, do řevu hromu a kvílení větru vrhá žena smělou otázku:
"Slyšíš nás, Bože?" A Hospodin, jenž nepřestal se posud zjevovati,
odpovídá větrem a bleskem "Slyším!" Ve1ezpěvem božího milosrdí a
věčného soucitu i s nejmenším červem lidským jest závěr básně:

uA ticho zas - ukončen boží soud,
dvou mrtvol klidné, zbožné usmívání
jevi tam zjevně boží slitování,

a věčné lásky věčně živý proud. "

Mayer, syn a vyznavač světa prosyceného božstvím, nemusil volat,
jako Mácha, básník světa odbožštěného, slova tragická:

"Bez konce láska jel Zklamánaf láska má I"

I mohl Mayer také zpívati chválu a vítězství soucitu mezi lidmi,
kteří na zemi máchovské odvraceli se druh od druha jako cizinci.
ti Máchy hrdinové nanejvýše po vykoupení touží, u Mayera ho
docházejí: v jejich oku jiskří se odlesk synovství božího.

Takto s básní "Věčnost" souvisí druhá velká skladba Mayerova
"V poledne", jíž se ubližuje, pokládá-li se jen za obraz třídních
rozporů ve společnosti kapitalistické a tovární; toť zevní rámec, jejž Mayer
naplnil soucitem všelidským. Dokud topič - hrdina soudí společnost
pouze vědomím třídní spravedlnosti, jest to člověk plný rozporů,
disonancí, křivd, člověk nevykoupený; jakmile však probudí v sobě čistě
lidské vědomí jedince, náležícího k nekonečnému zástupu stejně
trpících, dochází pocitem soustrázně slitování a míru, jest vykoupen, pravý
boží syn uprostřed strojové civilisace. Otevírá ventil, domnívaje se,
že činí to proto, že nemohl vykoupiti všech - a vykupuje sebe sama.

Rudolf Mayer našel ve světě řád, zákon, mravní oporu: vesmír jest
ovládán Bohen plným slitování a obydlen lidmi, jejichž srdce
vykoupena jsou soucitem. Co hledal ve stínech nočních, zjevilo se mu i v
střízlivém světle poledne ;cobylo požadavkem Prabytosti, odkryli pod
halenou prostého dělníka. Jak by byl asi zobrazoval nadále tento svět
vykoupený? Byl by se naklonil k prosté kráse lidu a jeho mravního
hrdinství, jak svědčí plán dramat "Obou Gracchův" a "Václava IV.",
která měla býti oslavou ideí demokratických? Byl by hledal jeho typy

27