2-

Jako všecky Jednotlivé Jevy slovesného života, tak
podléhá i tento organism složitým a stále se
vyvíjejícím zákonům umělecké a duševní kultury; má pro 1idi
přísného uměleckého svědomí a jemné kulturní cítivosti
svůj řád, své pravidlo, své dobré zvyklosti, proti nimž
častěji hřeší literární barbaři než skuteční tvůrčí
obnovovatelé; má své nesčíslné duševní možnosti, odstíny a
zvláštnosti, které odkrývá delší pozorování psychologovi
básnické tvorby. V našem písemnictví, kde každým půl
rokem hlásí se o pozornost čtenářstva nová souborná edice,
ať již básníků účtujících s výsledky života, ať spisovatelů
stojících v samém varu a ruchu tvorby a práce, ať
posléze auktorů mrtvých buď tělem neb i dílem, nebude snad
přepychem nečinné chvíle pohovořiti o některých
typech a odrůdách zajímavého tohoto organismu
literárního, pokud spolupracují na něm básníci sami, a nikoliv
po jejich smrti odborní vydavatelé a filologičtí
kritikové textu básnického.

Pro toho pozorovatele, jenž potápí se rád k temným
a záhadným dnům tvoření básnického, pro psychologické
norce v mořích umění, rozhodně nejpoutavější
atrejpoučnější jest pohled do oněch souborných děl, která
vyrůstají z vnitřní potřeby závěrečného účtování,
konečné přehlídky, básnické závěti. V nich prozrazuje tvůrce
sám perspektivu svého života, v nich podává vlastní
soud o svém díle, v nich nalézá viditelnou formuli
veškerého úsilí. Leč nejsou všecky souborné edice,
vycházející z naznačené základní potřeby, stejného rázu.

Jedněm básníkům nejdražší jest perspektiva
vývojová, hledisko historické; chtějí, aby jejich vnitřní růst
byl jasně a plně zachován, přejí si, aby z jejich knih bylo
slyšeti šumění stoupající mízy, pukání listových
pupenců, aby nebyl setřen pel s květů jejich lyrického
mládí, aby zůstal sladký cukrový poprašek na zralém ovoci
jejich mužných let. Proto nemění, neupravují. neuhlazují,