a zabarvil jsem své podání jednostranností svého spisovatel.
ství. Bylo to rozhodně neúplné, ježto cítím sám, kolik prvků
tvořivosti mravní a společenské obsahuje slastný můj stav,
který přímo nutká, abych připravoval půdu pro radost mezi
těmi, kdo dosud žijí o popelu a slzách pod mrakem. Oč
způsobilejší byl bys pro to Ty, tichý a věrný hrdina mravní práce
pospolité' Vím dobře, že konaje ji ve svém kruhu, tam u Vás,
mezi černými bratrstvy lesů, jak dí Tvůj vyvolený mistr, šíříš
kolem sebe radost a blaženství, sám jsa smuten. Jaké ještě
vidím pro Tebe možnosti, kolik stupňů k dokonalosti, která
mně, muži fikci, navždy zůstane odepřena' Jest to láska
k Tobě, jež věří, že i u Tebe světlo umírá jenom příchodem
ještě většího světla, ještě většího, většího světla.

Buď zdráv ve Své sroubené chyšce, na níž mlčí stříbrná
návěj krásného, čistého sněhu I