KNIHA LYRIKY VIKTORA DYKA

Předposlední svazek důvěrných veršů Viktora Dyka,
Lehké a těžké kroky, vydaný již za války a přinášející z části
její ohlasy, nebyl básnickým celkem ve vyšším smyslu. Lyrické
drama poetovy duše, která se z malosti doby a z hanby ulice
dopínala jednoznačného hrdinství vůle a činu, bylo zastíráno
bodavým rozmarem satirických kupletů i odvážně obnažující
pohledy do tajných koutů srdce zrazeného, ale neschopného
zrady, mizely co chvíli pod zběžným komentářem
malicherného veřejného života i písním a vzkazům, zpovědím a
invektivám, lyrickým podobiznám a časovým glosám chyběly jako
jednotící princip zákonnost stavby, úhrnný klič, promyšlená
souřadnost - cosi ze zjitřené a poplašné nervosy roku 1915,
kdy jsme chvílemi až pochybovali, že by bylo možno klidnou
rukou uměleckou proměniti var nitra v bezvadný útvar
básnický, přešlo do toho dokumentárního zápisníku, jejž také
ničivá spolupráce censury označila jako bolestnou památku
děsného roku.

Nová sbírka básní Viktora Dyka Anebo jest časově i
motivicky pokračováním Lehkých a těžkých kroků a ve shodě
s nimi rozbila za putování po poušti své temné stany,
obrácené k východu, na samém rozhraní důvěrné lyriky a politické
poesie; opětně zaněcuje se její silný lyrism zsinalými blesky,
padajícími hustě z mračen světové bouře a osvětlujícími hned
bledostí hrůzy, hned jasem naděje ohroženou českou kotlinu.
Na rozdíl od onoho improvisovaného sešitu básní budoval tuto
knihu rozvážný a úzkostlivý umělec podle komposičnich
zákonů i okolnost, že nemusil hrubě porušiti sledu
chronologického, svědčí o organickém růstu a zrání lyrického dila
v létech 1912-1916.

Před válečná doba dala knize pro log o čtyřech číslech,
v nichž houstne trpká a čpavá mlha české resignované
mdlobY'i vytíraje si ji z očí do krvava zjitřených a z neúchylně

104