poustevníkovy ten, kdo uložil svému dílu, aby na
neochabujících perutích plulo od hvězdy k hvězdě modrými vlnami století?
Avšak pro nás, stálé dlužníky Otokara Březiny, udeřila právě
při sváteční zastávce chvíle, abychom přezkoumali svůj vztah
k jeho dílu, pokoušejíce se najíti již v něQJ. i to, co bude drahou
a pyšnou jistotou budoucích pokolení po padesáti, po stu a
dvou stech létech - národně tvůrčí hodnotu a výraznou
českost, které doposud čtenáři i obdivovatelé Březinovi tak
obecně zneuznávali.

Budoucnost pokloní se Otokaru Březinovi především jako
velikému dovršiteli básnické kultury české v století
devatenáctém. Barevné a obrazné slovo české, nad jehož skromnou
kolébkou jako tvořivý nálezce stál Josef Jungmann, rozkvetlo
azavoněio netušenými kouzly blízkého léta pod teplým dechem
dvou velikých lyriků, kterým jen neprávem odpírá Evropa
doposud jména světového, Karla Hynka Máchy a Jaroslava
Vrchlického. Kdežto však osamělý pěve~ večera, noci a nicoty
podřídil metaforu a epiteton namáhavé službě zádumčivé
meditace zbarvené citově, zapřáhl je jása vý chvalořečník světla,
lásky a vývoje do slunečného vozu myšlenky opojené
smyslným obrazem širého světa - Otok ar Březina svedl do své
poesie oba tyto proudy lyrického uměn.! a ukázal se stejným
mistrem slova plaše elegického, tesknícího ve vášnivě prožité
krajině náladové i širokého hymnického tónu, letícího zářivým
kosmem, kde odehrává se odvěké drama neúnavné přírody
a člověčenstva nestárnoucího v utrpení a v práci. Při tom
prokázal Otokar Březina všecky cnosti dovršitele, jemuž přísná
mravní kázeň nad to uložila v cele samotářově odříkavé
povolání leštiče drahokamů a brusíře vzácných čoček optických;
nesvěřoval se nikdy po máchovsku temnému varu první
inspirace, ani nespoléhal jako geniální improvisator Vrchlický
na své kypivé umění slova, jež spontanně vytváří řetězce
obrazů, metafor, symbolft. Opustiv hned na začátku své prudce
vzestupné dráhy opalisující mlhy rozkošné náladovosti a
rozhodnuv se pro poesii symbolickou, v níž každému obrazu
při
95