ve všech oblastech ducha a světa j při tom mladí slovesní
umělci nebyli vlastně příliš vzdáleni záměru, jež při stavbě
Národního divadla sledovali kružidlem, dlátem a štětcem
jejich výtvarní druhové, oddaní klasické monumentálnosti a
renesančnímu jasu. Bylo tedy úplně přirozeno, jestliže
nejskvělejší a nejpohotovější básník této vítězné družiny, Jaroslav
Vrchlický, zatoužil přispěti svým dílem k dokončení pomalu
postupujícího díla stavebního, jehož slavné začátky zpovzdálí
a patrně bez zvláštního porozumění zažil jako drobný
studentík klatovský j stál již v plné a skvělé básnické zbroji,
když r. 1880 nabídl své služby zdaru důstojného.
Neuvazoval se tím ve lhostejný a nahodilý úkol pouhého
vlasteneckého rétora-básníka, nýbrž byl zároveň povzbuzován
osobními zájmy uměleckými j kolem roku 1880 vyhraňovaly se
v něm již mohutné plány dramatické, pro něž si dojista přál
jevištního ztělesnění na divadle co nejdůstojnějším.

Čtyřdílný cyklus básnických rhapsodH na počest a ve
prospěch Národního divadla, vzniknuvší po částech v letech
1880-1883, sluje Pantheon, a řecký ten název národní
svatyně české, ražený šťastně ve velkorysém vkusu klasické
renesance, jest sám o sobě příznačný a poučný í ukazujeť,
kterak básník, oddaný dotud skoro výhradně látkovému i
názorovému světoobčanství, dostává se domů přes cizinu,
a kterak porozumění pro význam a krásu teprve vznikající
vzdělanosti domácí vzchází mu jejím srovnáním s hotovou
uměleckou kulturou staroklasického světa. Ve zdařilém svém
rozboru pražských motivů u Jaroslava Vrchlického ukázal
Miloš Weingart nedávno, že byl to právě Pantheon, jímž
Vrchlický roku 1880 vstoupil básnicky po prvé na pražskou
pudu a přisoudil mu proto správně význačné místo ve vývoji
Vrchlického j podrobnější rozbor skladby doplní postřeh
filologuv v ten smysl, že hned v první rhapsodii snaží se
Vrchlický udomácniti svou myšlenku v oblasti názorů našeho
národního obrození, zmocniti se po svém obsahu českých dějin
a pověstí, zdůrazniti ideu česko-slovenské jednoty - tím

87