rozhodného zápasu - Ezechielovo vidění přeneseno tu na
Slovanstvo:

Ba zdá se, jak by Hospodinův dech
byl náhle zavál u nesčetné hroby,
jež vyryly v zem tuto zašlé doby,
a jakby z kůry ztuhlých plání těch
slovanských kostí miliony vzrýval,
zas těla podobou je přiodíval,

hnát v rezavých jim tyčil třemenech
a toužením, ;ež druhdy nevyplnil,
zas mrtvá prsa bouřlivě jim vlnil.

Zde si Svatopluk Čech osvojil samo jádro Ezechielova
proroctví, aby je přizpůsobil své slovanské víře a naději;
hrdinové slovanských dějin oživují, chtějíce spoluvytvářeti
velkou budoucnost svého kmene - není v národě mrtvých,
vše jest skrytou možností dalšího živého činu, vše slibem pro
zítřek, vše pobídkou, abychom neklesali na mysli. - I
výrazově nasvědčuje uvedený úryvek Zimní nocí, že Svatopluk
Čech s prospěchem zabral se do proroka starozákonniho:
jeho vidění, podobně jako příbuzný děsný sen Žižkův v básni
skoro současné, má názornost a sílu, dramatický vzruch a
pohybovou účinnost; jest v něm hrůza a sláva, vytržení sna a
útočnost skutečnosti.

Myslím, že Ezechielova vise ve zt!umočení Čechově
zaslouží, abychom se k ní častěji než posud vraceli, nejen pro
básnické, pro tendenční hodnoty její, ale snad i pro zvláštní
její ojedinělé místo v tvoření Čechově. Zde podařilo se ctiteli
a opěvovateli českých dějin reformačních totiž to, oč marně
se pokoušel v rozsáhlejších a nákladnějších svých skladbách
- přiblížiti se na okamžik v šťastném blesku inspirace slohově
i myšlenkově kultuře biblické, zanedbané u nás od dob
bratrských.

85