VIDĚNí EZECHIELOVO

Mocný dech starozákonního básnictvi prorockého, který
tak plným proudem vane z národně myslitelských projevů
náboženských stesků a tuch Jana Amose K«;>menského, zmlká
nadobro v slovesném tvoření obrozenském. Na rozdíl od
Adama Mickiewícze a jiných polských básníků, neučili se naši
vlastenečtí romantikové ani od Izaiáše a Jeremiáše ani od
Ezechiela, a ochudili se tím o vzácné možnosti výrazové. Čím
mohl pro ně býti veliký příklad nejskvělejších rétoriků
světového písemnictví, kteří stejně jako oni vedli před nepřátelskou
tváří světa při svého národa jako při boží' Co mohl jim
znamenati úchvatný vzor zanícených mluvčích, u nichž citové
vytržení bylo nerozlučně spojeno s pevnou představovou
názornosti I Jak by byli vyrostli ve škole dávných mistrů smělého
a nového obrazu nasyceného svalstvem a krví skutečnosti!
Bohužel, nestalo se tak, a marně bychom hledali ohlasy a vlivy
slohu prorockého i tam, kde bychom se jich nejspíše nadáli,
u Jana Kollára, v jehož Řečech a kázních soustředěno jest
tolik čisté kultury biblické, jako u Františka Palackého, který
se naučil jasné prostotě od evangelii a vážné vznešenosti od
Starého zákona; předčasná smrt zdusila v zárodku
podivuhodné náběhy Karla Hynka Máchy, podnícené patrně
poesipolskou a zkamenělé v temném fragmentu Návratu.

Teprve v sedmdesátých letech usedl významný český
básník u tohoto mohutného lyrického zdroje prorážejícího
prahorské vrstvy věků; jako v antice tak i v starozákonním
básnictví odhaluje mladistvý Jaroslav Vrchlický vydatný
inspirační pramen pro moderní poesii českou, chystající se k
rozletu vesmírem i světovými dějinami. Není pravděnepodobno,
že pro světové porozumění biblickému písemnictví posloužilo
budoucímu tvůrci Bar Kochby plemenné dědictví po
židovských předcích, ale vlastní popud k studiu hebrejských
proroků dal mu největší učitel jeho mladosti, Viktor Hugo.
Hle
80