mlouvá spíše slabost a únava básníka předčasně sestárlého.
než názor pronikavě domyšlený. Nečiní se tu rozdílu mezi
usurpací dobyvatelovou a znovuzískáním území jedenkráte
v křivdě ztraceného i staří dědicové země a potomci násilných
výbojníků staví se naroveň i Čechy, kteří by se podle právního
nároku, ale brannou mocí hlásili o poněmčené části svého
domova, přirovnává výstražné slovo poetovo omylem k ma·
ďarským utlačovatelům na Slovensku.

Kam uchyluje se básník našeho nacionalismu, aby unikl
děsivé představě české revanche? Do pohodlných mlh
utopie o budoucnosti lidstva, o velké obnově světa, kdy nebude
se dějem slavným zváti vražd. klamů, loupeží rej surový,
a kdy též mocný sok náš zhrdne sldvou, jíž i triumf řinčí
jiných okovy,. tak jako náš národ stál kdysi v první řadě
obnovy reformační, má se i nyní postaviti na čelo přerodu
světa. Politická realita rozplynula se v matném chiliasmu j
beránčí morálka přisuzuje se vlkům; etik nadobro zapomněl,
že jádrem veřejné a mezinárodní mravnosti jest křivdy
odstraňovati. Před léty vzhlížel k Řipu důvěryplně muž, dnes
sestupuje s něho unavený stařec, hledící oslabeným zrakem
a beze schopnosti i chutí k zápasu do životního západu.

Skutečně, toť vlastní osvětlení závěru básně Na Řípu;
Hasenburk hoří v barvách podvečerních, jež se čarovně
přelévají od hory k hoře i Říp noří se do prvního soumraku j
tichý soulad odumírajícího dne klade se kol čela básníkovi,
jenž do rovinných niv, šeptá si jako nejdražší výtěžek zbožné
meditace před tváří Středohoří:

že v době oné příští jiných zbraní
bez bojů, jež nám byly osudem,
jen silou lásky své a pilnou dlaní
hor těchto krásných opět dobudem.

Co. můžeme odpověděti na tento projev upřilišené lásky,
iež není než zakuklenou slabostí? Leda slova Faustova v noci

78