Modliteb k Neznámému: národní cítění uvedeno jest v
dokonalou shodu s panteistickým přesvědčením o zákonitosti
veškerého dění ves měrného, v němž se uskutečňuje vůle a
jsoucno boží.

Vedle této stránky takřka dogmatické vykazují Modlitby
k Neznámému ještě složku mravoučnou j panteistický názor
doplňuje se etikou humanitni. V jednotlivcově životě i u
vývoji národů usilujtež synové a služebníci všeobsáhlého a
tajemného Boha oto, aby odpouštějící a smírná láska i obětavá
vzdělanost duchovní překonávala všeliké násilí; ne odpírajíce
zlu, proměňujtež příkazy evangelia v skutečnost j uvádějtež
na zemi království boží v rovnosti všech lidí a pomocné
součinnosti veškerých stavů - důsledné odstranění války,
politických výbojů a násilí organisovaného ve státě jsou základní
požadavky těchto zásad, které se u Sv. Čecha hlásily, třebaže
vyjádřeny méně krajně, již dávno, jež se často dovolávaly
tradic českobratrských a nyní působením postupujícího stáří
i za zřetelného vlivu nauk Tolstého nabývaly strohosti až
překvapující. Tyto úvahy, které rozvedl nejzřetelněji a
nejsoustavněji v básni V bouři, položené v knize hned za
řipsk ou meditací, stávají se teď při pohledu do zněmčených
končin naší vlasti vydatnou brzdou stesku příliš vášnivého, ba
působivým lékem proti touze znovu nabýti ztraceného území.
Svatopluk Čech se přímo hrozí myšlenky, že by takové úsilí
mohlo kdy znamenati nový boj, a sám by prý káravě zvolal
zpět I, kdyby

viděl v ruchu bojechtivém

spět k horám těm svých bratří zbrojný šik,
by násilím je znovu opanoval

a jak nám soupeř činil po sta let,
jej moci umlčel !l v pouta vkoval
a cizoty tam všechny znaky smet.

Sloka následující, kterou Svatopluk Čech zdůrazňuje toto
mdlé rozhodnutí resignované humanity, dokazuje, že tu
pro
77