a skutečně důvěrně subjektivní prvek proniká tu mocně. Při
návštěvě Vraného, ozářené plnou září vzpomínek podzimních
a opěvané způsobem blízkým vstupu idyly Ve stínu Upy,
básník se oddává dojmu, jenž mu byl v jinošství zvláště drahý:
na zalesněné stráni odhrnuje clonu větví, aby užil překrásného
pohledu do kraje vyvrcholeného modrou hradbou Středohoří.
Nyní však nedovede a nechce potlačití chmuru, jež kalí
nadšený jeho zor a do smutečních závojů mu hali ten valný
zástup modrojasných hor. Milešovka, Košťál, Radobyl
zjevují se mu jako odrodilky, jako zrádné hory, jež určeny byly
geniem vlasti za vzdorný násep protí moři cizoty, ale
nespl'nily svého úkolu i dnes jsou baštou živlu nepřátelského. Jediný
Řip, osamělý a pevný bohatýr, skýtá básníkovi útěchu a posilu j
k němu obrací se vzrušené slovo básníkovo a vzývá jej za
štít pro otčinu, aby posléze v úpěnlivé a nadějné modlitbě
oslovil patrána jeho starožitné kapličky svatého Jiřího:

Sám třímej pevně jasné kopí své,

at' blízká saň, ježilamu lačně šíří,
již anž piď nám vlasti neurve.

Třebaže při vzniku Vyhlídky do hor vloudila se do
krajinného dojmu silná inspirace politická a zároveň jest malebný
obraz tendenčně vypointován, přece nenazvali bychom tento
"list z deníku" politickou básní v nejvlastnějším smyslu slova,
chybít zde jednak přímý vztah pojmenóvané skutečností
veřejného života, jednak i přesné stanovisko k politickému
problému. Sv. Čech přestává na statu quo i neřeší otázky, jak
a zda odčiniti křivdu národnostního odcizení severních Čech i
obranné rozhodnutí, jímž báseÍl vrcholí, vkládá do rukou moci
nadpozemské - tento nedostatek reálnosti ruší právě ve
sbírce po výtce politické a programní, jakou jsou Nové písně.

Svatopluk Čech hledal korektiv, jak po osmi létech ukázal
v Modlitbách k Neznámému vysoce důležitou básní Na
Řípu. Jako valná většina náboženských dum básníkovy pade.

75