navými kolonisty dočasný hrob. Milovaný typ českého kraje
měnil se takto v krutý symbol dějinné tragiky slovanského
kmene, jenž jest vytlačován nepřítelem ze sídel
nejúrodnějšicho Tam kde oko rozzářené vzpomínkami, vyznávalo: Hory
drahé!, vyčítalo srdce ve shodě s rozumovou úvahou: Hory
ztracené!

Ale toto dvojí, tak odlišné, ba navzájem znepřátelené
pojetí domova pod Středohořím, neprojevilo se u Svatopluka
Čecha současnými činy básnickými; mnohem později než
idylický půvab, vyzpíval Svatopluk Čech národnostní tragiku
kraje, jenž jeho lásce zůstal vždy nejbližším. V létech
mladosti i v mužném období tvůrčího varu vyhýbal se básník
váhavě přímému či dokonce tématickému řešení
českoněmeckého zápasu na odrodilé a zcizené půdě našeho severu,
ačkoliv se zcela zřejmě zatínala právě tato otázka dravým
spárem do jeho zjitřeného svědomí - ve velké skladbě
širokého rámce epického a propracovaných partií dialogických
nezabýval se vůbec tímto ústředním problémem české národní
a národnostní politiky. V tendenční idyle o Lešetínském
kováři zastřen jest konflikt českého domova s přistěhovalým
němectvím celou řadou motivů jiných probraných daleko
podrobněji: nehledíme-li ani k nasládlému příběhu
erotickému, s nímž nepříjemně vnikly do děje titěrné ohlasy lidových
písní, nacházíme tu tragicky vyhrocený rozpor mezi domáckou
výrobou a cizáckým továrnickým kapitalismem, nepřátelskou
srážku kmenového lpění na zděděné půdě s podnikatelskou
expropriací, nepřátelské napětí mezi lidovou starodávnou
kulturou a novodobou civilisací, jež s mezinárodní
lhostejností vše rázovité vyrovnává a obrušuje. Čtenář si při tom
sotva uvědomuje, že děj vážné selanky se odehrává na
národnostním pomezí, a že továrna, jíž statečný kovář z Lešetína
nastaví obranně svou hrud,' znamená zároveň předvoj
germanisace, tlačící se od severu. Opěvoval-li Svatopluk Čech
skoro současně v Dagmaře dějinný zápas slovanského
plemene s bojovným násilím germánským, pomýšlel zcela patrně

73