SVATOPLUK ČECH NA Řípu

Nejmocnější krajinné dojmy Svatopluka Čecha poutaly
se k požehnaným svahům českého Středohoří, odkud vzešel
jeho rod, a kde od desátého roku na zámečku vranském
prožil nejvnímavější léta chlapecká i studentská. Chtěl-li ve svých
básních vyvolati typický obraz českého kraje, vždy
namaloval klidným štětcem zálibného idylika modré pásmo lesnatých
homolí a chlumů, věnčených středověkými zříceninami a pod
ním širé lány vzdělané staletou prací selských pokolení, které
přerušují vesnice seskupené v šťavnaté zeleni sadů kolem
kostelíků a drobných zámečků, mírné háje plné květin a lesních
plodů, zářivé rybníky obrážející úsměv jasné oblohy. Když
se jako muž po dlouholetém a nevítaném pobytu" v dusných
města zdech" vrátil opět na venkov, zvolil si významně za
bydliště Podřipsko: kdykoliv, naslouchaje ze samotářské své
besídky v Obříství tichému šumění nedalekého Labe,
zahleděl se přes kypré lučiny do dáli, zjevil se mu nad vlídnou
rolnickou selankou patriarchální Řip aza ním v jasných dnech
milovaná hradba Středohoří. Proto díla, inspirovaná tímto
pobytem na Mělnicku, se po krajinářské stránce v ničem
neliší od básní těžících z mladých dojmů vranských. Leč
Svatopluk Čech nebyl pouze idylikem: to, z čeho jeho zraku
temenila utěšená rozkoš smyslově výtvarná, zároveň
znepokovalo bolestně jeho národně mravní svědomí, a modré
překrásné pohoří, vyvře vší v pravěku sopečně uprostřed
středočeské roviny, které tak dokonale uzavíralo nejdražší prospekt,
značilo pro národovce, uvědomělého již od nejčasnějšího
jinošství, vpád cizáctví do samého srdce domova a výstražnou
připomínku národních, jazykových a hospodářských ztrát
našeho kmene v přiostřeném zápase českoněmeckém. Místa,
na nichž nedaleko Boženiny studánky stávala kolébka
selských předků básníkových, sousedila takměř s končinami,
kde českému, tradičně zakořeněnému živlu, vykopán
rozpí
72