konec komunistické sekty uprostřed bojů husitských, tragický
rozvrat socialistických utopistů v chorobném lůně Evropy,
vyvraždění domorodců na úpatí kavkazském, soud
rozhněvaného Žižky nad proradnou Prahou, pobělohorský rozklad
národní duše české - toť byla hlavní Čechova témata v
prvním desetiletí jeho tvoření. Jenom občas a episodicky zjevily
se mezi dusnými a temnými obrazy této problémové epiky
Čechovy lahodně útěšné pohledy do neporušeného světa
přírody, ovládnuté blahodárnou rukou rolníkovou.Toťvz'pomínka
moudrého revolucionáře Gastona v Evropě na ztracený ráj
dětství, toť Ambrožovo vypravování ve Václavu z'
Michalovic o českobratrské selance na Rvenicích, kde zemanská
dobrota objímala ve svorné lásce pracovní lid i povolnou
štědrou půdu j toť - z doby o něco pozdější - apoteosa díla
a poslání rolníkova obsažená v druhé prosbě královny
Dagmary. Zde všude použito selské selanky jako prvku
kontrastního, jako místa odpočinku, jako folie k dějům a líčením
příliš vzrušujícím. Ježto pak Svatopluk Čech není nikde čistým
epikem, nýbrž všude otáčí děje i scenerie hojným živlem
reflekse, mění se tyto selankové vložky namnoze v programovou
chvalořeč rolnického stavu j nejsilněji v Dagmaře, kde na
zámku v Ribe dcera Přemyslova hlásá přímo teorie agrárního
státu, v němž by rolník byl zbaven daní vůbec, a staví se tím
jednak proti námoř~kým výbojům Valdemarovým, jednak,
odvolávajíc se na původ svého rodu od praotce-oráče, proti
brannému rytířství středověkému:

Za pluh oroduju, požehnaný nebem:

Nejen tělu zemský, ale také duši

rajský pokrm chystá posvěceným chlebem.
Nad meč rytířský mu vyšší poeta sluší:
ten kol zhoubu sije - pluh jen život plodí,
z ran, jež zemi vtíná, štěstí jen se rodí.
Zbav jej těžkých platů! Do všeživné hrudi
země matičky se vnoří svěžím ruchem

64