ským divadelním představením, koncertům a akademiím
nemluví jen vzletný opěvovatel jara a mládí v přírodě i v
lidském životě a neúnavný učitel jarého nadšení povzbudivého
optimismu, idealistického názoru na svět, ale i starostlivý
přítel studentů, který dobře ví, že se bez hmotného zajištění,
taktní podpory a obětavé účasti zámožnějších českých vrstev
chudý český student nemůže náležitě připravovati pro
důležité poslání v národě a ve společnosti. Těchto projevů
Čechových nebylo dosud náležitě dbáno. Některé z nich
nepovznesly se arciť nad úroveň vynuceného veršování příležitost:
ného: tak odtažitý alegorický rozhovor mezi minulostí,
přítomností a budoucností, majetku to nadšené mládeže, jejž
roku 1873 věnoval Svatopluk Čech jako divadelní proslov
k 25. jubileu Akademického čtenářského spolku, tak
apoteosa jarního nadšení za národní obrody i v činnosti
studentské, kterou roku 1881 vyplnil báseň určenou jako vstup
akademie rakovnického Krakovce, tak vtipná a rozmarná, ale
jen lehce nahozená causerie, vyžádaná roku 1888 pro uvítací
večírek českých mediků. Významný však jest proslov k
akademii studentských krajinských spolků z roku 1879. Založen
jest na oblíbené Čechově obdobě radostné, slibné a vonné
vesny v přírodě, která slibuje pro léto bohatou žatvu, a
požehnaného ruchu mládeže v národě i velmi případně
stanoví význam studentstva v tělese národním:

Duch mladý stálým ruchem perutí
proud času volný chrání ztrnutí,

a v myšlenek pakjeho bujné změti,
byt' jako vody jarní bila v hráz,
byt' na piano se zdála šelestě ti,

se budoucnosti tvoří duch i ráz,

z ní vyhraní sepříští národ celý

co lichá škvárd neb co křištál skvělý.

K těmto důvěryplným úvahám pojí se výzva, aby veřejnost
věnovala českému studentstvu pomoc, lásku, přízeň, a,aby

57