šlenek naší národní reformace. Jak podivuhodný to zjev
v Čechách na sklonku let sedmdesátých! Jaká škoda, že
myšlenky, zasluhující rozvedení v řadě kapitol, zůstaly pouze
nadhozeny na několika stránkách projevu příležitostného!

Studentská mládež pohlížela k Svatopluku Čechovi již
dávno jako k vyvolenému svému miláčku a osvědčenému
svému rádci, když se k ni roku 1887 v Jitřních písních
obrátil naléhavým a závažným svým posláním. Znovu a znovu
vrací se v jeho poesii i prose z mladších let jako ústřední
postava jinoch idealista, jenž s ozbrojeným intelektem, ale i
naivním srdcem vstupuje do světa, dychtiv poznati, zda jeho
svěží a smělé představy o lásce, svobodě, kráse a souladu
budou skutečností stvrzeny j než by se jich vzdal a prohlásil
je za pouhou ilusi, raději hyne neb obětuje své štěstí osobní.
V různých obměnách jsou to hořečný hrdina v Umírání, Adam
v Adamitech, Václav Hrdina v Oblacích, mladý kozák v
Čerkesu, Karel Smělý v povídce Mezi knihami a lidmi, Vlad.
Hrdlička v právnickém románku Jestřáb contra Hrdlička,
český chorý básník ve Slávě, poeta Pavel i revolucionář
Gaston v Evropě, Václav z Michalovic, Rus Ivan ve Slavii,
pan Strange v Dagmaře, zeman Jan Burian, Pavel Vysocký
v Ikaru a j. v. Nacházelo-li studentstvo v sedmdesátých a
osmdesátých létech v Čechových dílech stálou oslavu svého
mladistvého typu, potkávalo-li se v nich s básníkem, který
věren nadšeným zásadám svého jinošství, byl vždy ochoten
přiznati právo novým ideím a moderním proudům, zněl-li
k němu odtud hlas vřelý, shovívavý i při nesouhlase a
ochotný k ústupkům, žádal-li toho společenský a národní
pokrok, jaký div, že záhy prohlásilo studentstvo Svatopluka
Čecha za svého nejdražšího básníka?

S jakou důvěrou sekSvatopluk~ Čechovi studenti university
utrakvistické i později obnoveného vysokého učení českého
v Praze obraceli, o tom máme řadu dokladů v příležitostných
básních jeho, shrnutých dnes do XIX. a XXIV. svazku
Čechových sebraných spisů. V pěti těch proslovech k
student
56