běžných za vlastní mladosti zachází tak daleko, že proti
novým gymnasiím jako dokonalejší školskou formu velebí staré
filosofie, kde prý lépe byly pěstovány uvědomělost vědecká
i humanní, kolegialita a přátelskost společenská, volnost
ducha stále nabádaných k přemýšlení samostatnému. Jak
patrno, pohlíží Vítězslav Hálek větší měrou nazpět, než by
čtenář očekával od horlivého svobodomyslníka, a než si básník
asi sám uvědomoval. Mluvě s mladými přáteli, na něž za
studií doléha1:l názorová krise, nešel ani krokem před svou
dobou, nýbrž spíše se opoždoval v tradicionalismu poněkud
krátkozrakém j byl-li však přece poslouchán pozorně a
zahrnut za své poslání studentstvu obecnou vděčnosti české
mládeže, dosáhl toho nikoliv obsahem své promluvy, nýbrž
jen mladickou družnosti svých srdečných způsobů, jež
projevil, když mladé a vřelé srdce přisedlo si k českému
studentovi na besedu.

Necelých šest let dělí feuíIIetonistické Hálkovy vzkazy
českému studentstvu od příbuzné epištoly, kterou Karolina
Světlá poslala na adresu Akademického čtenářského spolku,
když jí r. 1879 požádal za mateřství svého spolkového
praporu - ale jaký pokrok se hlásí v příležitostném projevu
velké básnířky I A přece dosavadní činnost její plně
nasvědčovala, že i ona nosila stejně jako Vítězslav Hálek v duši
tradiéní obraz vlasteneckého a liberálniho studenta českého.
Vzpomeňme jen jasné postavy idealisty Jarolíma, skřivánka
to svobody a národního osvobození, v románě Na úsvitě,
neb obou mladistvých bratří Naťtererů ve Zvonečkové
královně, kteří tragicky hynou v rukách absolutismu za dilo
mladistvě buditelské, nebo jarých studentských bojovníků na
barikádách v povídkách shrnutých jako Ohlasy z roku 1848
- vždy, třebas v odlišném rámci dějinném a kulturním, vrací
se tu onen typ českého studenta, vlastence a
svobodomyslníka, který do let sedmdesátých u nás výhradně ovládal. Roku
1864 Karolina Světlá vystoupila na jeho obranu dokonce
úvahou teoretickou: nadměrně květnaté a upřilišněně vzletné

53