důvěrník bohů a laskavý zastánce utlačených, pěvec znající
z vyšší vůle tajné hlasy země i božstev, nadlidská žena moudrá
v soudu a vznešená v lásce - toť představy, které, jako
nejkladnější obsah obou domněle staročeských Rukopisů, sytily
vlasteneckou romantiku pýchou na naši dávnověkost a
důvěrou v naši velkou budoucnost. Smetana, zmocniv se této
předslavové oblasti, drahé Jungmannovi, Šafaříkovi i
Palackému, nadal nebývalou monumentálností hrdinský svět nořící
se z par a mlh pravěku a přece poskytující nejeden prorocký
pohled do staletí, kdy bude uhájeno bytí národu pěstícího
cnosti bohatýrské. Ale Smetanovi nedostačilo toto pravěké
češství rekovské, uspokojující romantická pokolení. Z finale
Libušina proroctví, z obou úzce spiatých symfonických básní
Blaníka a Táboru zaznívá k nám hluboké pochopení pro jiný
heroismus český, pro husitskou velikost spravedlivého boje
za pravdu boží, kterou národ náš učinil svou pří. Nechápán
ještě starší školou Jungmannovou, zdůrazněn životním dílem
Palackého, proniká tento typ v 60. a 70. letech v literatuře,
ve výtvarném umění a Smetanovou zásluhou v hudbě: kromě
Palackého neutíkal se nikdo z vůdčích duchů českých tak
důvěryplně k husitské idei božího bojovnictví,nesoucíhovsobě
samém mravní oprávněnost, tehdy, když jednalo se o
rozhodné okamžiky v životě národa. I zde domyslil Smetana
literární podnět s hlubokou vážností a zmonumentalisovaljej.

Souvislost Smetanova s naším písemnictvím jest tehdy
těsnější a závažnější než by se na pohled zdálo a než lze
prozatím doložiti důkazy i příklady z aktů - ani vrstevníci geniovi
nechápali této významné sp ojitosti. Bedřich Smetana sám vrátil
královskou štědrosti našemu básnictví vše, co od něho v
inspiraci přijal j je-li naše vlastenecká romantika šťastnou
věřitelkou tvůrce Libuše a Mé vlasti jest české básnictví
novodobé jeho stálým dlužníkem.

39