ve vědě neb v poesii namnoze teprve úplně uskutečnili
jazykově tvůrčí program mistrův, vyložili jasně, čím by jim a
národu statečný a soustavný příklad patriarchův: nejen podnětem
a posilou, nýbrž samým základem a východiskem životního
díla. I nemýlila se starší pokolení, uctívala a milovala-li v Josefu
Jungmannovi samo ztělesnění našeho obrození, a ani nás, jimž
nejprve tragická úzkost, později však i rozpomenuti na smysl
a cil národního snažení uložily, abychom hledali vědomou
souvislost s buditelidobypředbřeznové, nemůže minouti čestná
úloha, vyrovnati se vděčně s myšlenkovým a vlasténeckým
odkazem Josefa Jungmanna.

34