ROZHOVOR O TRAGICE NAŠICH DĚJIN

Ústřední dilo života Miloše Martena, symfonicky stavěná
sbírka essayu, Akkord, vyvrcholuje poslední svou studii,
věnovanou syntetickému výkladu básnického díla Březinova,
odvážnou a puvodní meditací o smyslu a směru našich dějin
náboženských. Dovozuje, že k mystické lidskosti básnických
knih Březinových, jež ideí viny a kletby i myšlenkou
vykoupeni jsou typicky slovanské, přistupuje v Hudbě pramenu
prvek nový, specificky český a úzce spřízněný s
náboženskosti Chelčického neb Komenského. Miloš Marten vymezuje
jej jako mravní vážnost, rozjímavý, skoro rozumový karakter,
positivní smysl pro lidskou a životní účelnost náboženské
pravdy a vynakládá všecku svou barvitou výmluvnost, aby
dokázal, že duch ten jest blízek myšlení románsky západnímu
a podstatou rozdílný od germánského protestantismu.

Tato koncepce našich dějin a naší národní duše vrací se
jako základní téma i v Martenově díle pohrobním, pro něž,
stejně jako kdysi pro artistickou rozpravu mladých let, Stil
a stilisace, vyvolil vybroušenou formu dialogu. Ve večerním
rozhovoru Nad městem (v krásné úpravě Zd. Braunerové
vydán nákladem Ludv. Bradáče na Král. Vinohradech)
pohlížejí dva přátelé, vyzrálý cizinec AUan a rozpolcený Čech
Michal, s terasy patricijského domu hradčanského do
soumraku, jenž se klade na Prahu u jejich nohou, a snaží se
porozuměti složitým záhadám, které zalidňují vznešené i
ponuré mlčení města krásného a nezbadatelného. Miloš Marten,
jenž několikrátejako kritik i novelista se zahloubal do výtvarné
i dějinné hádanky pražské, pojal tentokráte situaci čistě
dramaticky. Praha, vystižená s podivuhodnou gracií pohledu
i výrazu ve svých architektonických i dekoračních hodnotách
af gotického, ať barokního rodu, jest pro každého z obou
účastníků dumy a rozhovoru něčím v podstatě jiným. AUan,
v němž daleká pout světem vychovala smysl pro řád a kázeň

24