Výraz Husův nezbavuje se rázem slohových příkras
středověké disputace, její rozvětvené tautologie, jejích
nakupených obrazů se symbolickým výkladem, j~jí konstruktivní
strohosti, ale občas udeří tu Hus na zcela nový tón, roz~
hodný a naléhavý, osobnostní a důvěrný, pohnutý a vřelý,
tak na příklad v překrásné úplně stručné epištole z r. 1413
mistru Janu Kardinálovi z Rejnštejna, kde dí o ústřední
otázce svého svědomí: Lépe jest dobře zemříti nežli zle živu,
býti,. pro trest smrti nemá se hřešiti; přítomný život
skončiti v milosti, jest vyjíti ze strasti; kdo vědomosti přidává,
přidává práce; kdo pravdu mluví, hlavu si rozbíjí; kdo
smrti se bojí, ztrácí radosti života; nade všemi vítězí pravda;
vítězí, kdo ;e usmrcován, protože žádné jemu neškodí
protivenství, jestliže žádná nad ním nepanuje nepravost. Vedle
dopisů přátelských, naplněných důvěrou přichylností a
vděčným i něžným smýšlením, vedle listů obranných, psaných často
za prudkého pohnutí mysli rozvířené vědomím utrpěného
bezpráví, vedle výchovných a posilujících epištol dotazujícím
se neb kolísavým měšťanům na venkově, nezapomínajícím
Pražanům a věrným Čechům, objevují se u Husa velmi záhy
listovní poslání politická, v nichž Hus u vědomí velké přijaté
misse národní obrací se k významným osobnostem mimo
Čechy: jaká prozíravost mluví z dopisů zaslaných po
Grunvaldé králi polskému Vladislavu; jakou kulturní šíři projevuje
pozdravné psaní velkému ViklefovcíRichardu Wychovi, vněmž
Hus velebí vděčně a příchylně blahoslavenou Anglii, z níž
Čechy nabyly pomocí PánaježíšeKristajiž tak mnohých
prospěchů I

Za výslechu a řízení kostnického uzrála mravní povaha
Husova, a také jeho umění dopisové, toto citlivé zrcadlo
Husovy duše, dostoupilo v posledním roce mistrově dokona-,
losti. Stalo se mu jediným výrazovým prostředkem, jehož
mohl užívati bez újmy a bez závady, když byl
pozbavenkazatelny a krajanských posluchačů, když nedostatek
bohosloveckých pomůcek neobyčejně mu ztížil spisování traktátů,

21