10

staly krvavé boje pobaltských Slovanů s Dány
v pozadí, kdežto v popředí zaleskla se v serafické
čistotě, mateřské něze, královském důstojenství
a křesťanské pokoře postava pře myslovské princezny
na dánském trůně, na níž Sv. Cech soustředil
všecek svůj idealism v poměru~k ženě, uctívané
spíše zaníceným citem a plachou touhou než
zasvěcenými smysly a uvědomělým poznáním. Jako
ve fl V ác1avu z Michalovic", ale měrou ještě větší,
ukázaly se v "Dagmaře", přednosti i meze epického
umění Cechova: závažné i poutavé události
historické byly uvedeny vždy ve spojitost s potřebami
a otázkami přítomnosti, takže se živě dotýkaly srdce
i svědomí čtenářů j duch minulosti byl oživen s
velkou schopností vciťovací a se skvělým darem
kulturní i výtvarné malby j postavy spíše obrysovité
než psychologicky propracované zjevovaly se v
úhrnné velikosti; děj drolil se v episodách,
nezachochovávaje původního prudkého rozběhu; řečník
přehlušoval básníka a malíř archeolog stával se
přítěží vyprávěči.

Svatopluku Cechovi nebylo trvale možno se·
trvati na výšinách patetického slohu, jímž
ztělesňoval těžké otázky současnosti neb s pomocí studia
velice svědomitého křísil minulost v jejích typických
jevech; potřeboval oddechu v pracích lehčího druhu,
často jen ímprovÍsovaných podle vzpomínek neb
modelů na dosah ruky. Takovou úlevu mu
poskytovala jeho povtdková prósa, jejíž patnáctiletou
žeň II výboru shrnul r. 1883 do čtyř svazků
"Povídek, arabesek -a humoresek", Navazuje na tradici
přednerudovskou, hlavně však na Nerudovo
polorealistické umění genrové, kreslil s neutuchající
vynalézavostí a s pěštěným smyslem pro
karakterističnost komické, truchlosměšné i tragické postavy