Všecky ty neurčité a nestálé naděje mladých let
ro:tpJvnuly se jako lehká pára; přání otcovo, aby
syn byl páneth, se nenaplnilo: Diviš Diderot
nestal se ani nožířem, ani knězem, ani advokátem.

Stal se volným spisovatelem, zprvu nuzným,
neznámým, společensky bezvýznamným, konečně
slaveným, vyhledávaným šlechtici, krásnými
damami, ano i panovníky. Neznal vyššího povolání
než pozorovati život, rozpřádati volně a směle
myšlenky o lidské přirozenosti, o vědách, o umění,
pátrati po příčinách všech věcí ve vesmíru. Vše,
co mocně zajímalo jeho rozum a prudce otřásalo
jeho srdcem, napsal tak živě, tak pravdivě, tak
směle, jak dovedl nejlépe. Věděl, že i tato
činnost spisovatelova a myslitelova jest úkolem
šlechetným. Učil lidi, jež srdečně miloval, pravdě a
rozumu, odvracel je od pověry a nesnášeIivosti,
hlásal jim krásu dobrých činů, otevíral jim přístup
k divům přírody a umění. Diderot se tiše usmál.
Což přece se nestal knězem, knězem rozumu, jenž
káže a těší? Což nehájí práva lidského srdce a
společenské spravedlnosti tak jako nejlepší a
nejvýmluvnější obhájci? Což "EJlcyklopaedie čili
Slovník věd, umění a průmyslu" nebyl činem kněze
pravdy a obhájce lidskosti?

Diviš Diderot, náhle uklidněn a uspokojen,
stanul na rohu ulic pomalu oživujících před
příchodem rána. Hlavní město vzdělaného světa,
vznešená Paříž, obklopovala jitřním ruchem sebe.
vědomůu postavu spisovatele novověkéhó.

89