jej opustili někteří přátelé a spolupraoovníci,
poděšeni nebezpečím hrozícím od církve i od státu.
Bohatí příznivci a příznivkyně opatřili další
prostředky k vydávání, král se dal nakloniti pro dílo,
prodej dalšich svazků nebyl zastaven. Diderot,
jenž mezi tím řadou výtečných spisů vstoupil
mezi nejznamenitější spisovatele své vlasti, dal se
do práce zdvojnásobené, a kde odpadli staří
spolupracovníci, nahradil vše vlastní neuvěřitelnou pílí.
A teď byl hotov. Věděl, že vlastní zisk z díla,.
jež vynese jistě několik milionů" bude míti
knIhkupec, říkal si, že dvacet let plné mužné síly,
které zasvětil "Encyklopaedii", již nikdy se
nevrátí. Diderotovi bylo náhle těžko u srdce.

Srostl se svým dílem tak, že byla mu náhle
hrozná myšlenka žíti dále bez těchto
každodenních starostí. Nedovedl si dobře představiti, jaký
bude jeho další život, další obsah jeho dní. Jako
náhlý přelud objevilo se mu jeho mládí, tak
docela jiné než tento stálý chvat, toto věčné
rozčilení, tento spěch od knihy ke knize. V mysli se
mu zjevilo tiché rodné městečko Langres pod
vinorodými vrchy Champagne. Zdálo se mu, že
slyší radostné syčení nožířského brusu otcova, na
který se jako hošík s radostí díval, těše se, že
i on jako otec, dědeček i pradědeček bude
nožířem. Vzpomněl si s lehkým úsměvem, jak
potom zatoužil po stavu kněžském, jak nemohl se
dočkati ani tonsury ani semináře. Viděl se pak
nahrbena v písařské práci v kanceláři pařížského
advokáta, spřádaje pošetilé sny, že bude jedním
z předních obhájců a právníků francouzských.

88