ruské carevny Kateřiny II. v Petrohradě, svojí
velkomyslyné příznivkyně. Konečně vytrval přece
v Paříži, konaje přípravy k dokončení zakázané
"Encyklopaedie" .

S hořkostí vzpomínal na tyto doby, kdy byl
prohlášen za nepřítele mravnosti a zkázu lidstva.
Ach, jak málo znali jej odpůrci jeho I Neznal
většího potěšení než činiti lidem dobro a pomáhati
jim v bídě a v nesnázích; nikdy se při tom
neohližel na odplatu pozemskou ani nebeskou. Jako
jiný cítí potřebu píti víno neb hráti v karty, tak
cítil Diderot náruživou nutnost býti dobročinným
a pomocným. Ať měl sebe více na spěch s tou
či onou knihou, vždy mu zbylo času, aby napsal
žádost chudé vdově neb vysloužilému vojáku.
Pospíchal-li na ulici, dal se zastaviti spíše
ubohými prosebníky než uctivými chvalořečníky.
Vznešených svých společenských styků využíval jenom
pro své potřebné svěřen~e a nikdy pro sebe sama.
Takový byl tento rušitel mravnosti, před nímž
varovali kněží s kazatelen I Ovšem jeho učení
o mravnosti bylo zcela jiné než nauka církve, jak
nesčíslněkráte v "Encyklopaedíi" byl ukázal.
Chtěl, aby všíckni lidé byli dobří a šlechetní,
bez ohledu na to, jaká jest jejich víra. Učil, že
rozumové poznání více podporuje mravný život
než náboženství. Varoval před tím, aby si lidé
podpláceli Boha dobrými skutky, av doporoučel,
aby je konali k vůli nim samým. Zil vždy tak,
jak byl učil, a ačkoliv nebyl nikterak ješitný,
mohl si říci, že žil spravedlivě.

Konečně přece zvítězila jeho stálost, když

87