počítal Diderot, že v celku obsáhne
"Encyklopaedie" sedmnácte dílů textu a jedenáct svazků
obrázkových tabulek. Vydechl si při té vzpomínce,
jako by mu tíha těch obrovských knih spadla
právě s ramen!

Ale po chvíli se Diderotova tvář zachmuřila,
jeho rty se bolestně a vzdorně stáhly a ruce
několikráte prudce opřely nočnímu chladnému
vzduchu, jako by bránily se nepřátelům. Ba, kolik mělo
dílo nepřátel! Sotva vyšel po bedlivé pětileté
pří(!ravě první a druhý svazek "Encyklopaedie čili
Slovníku věd, umění a průmyslu", neměl Diderot
klidné chvíle. Arcibiskup pařížský varoval své
věřící pastýřským listem před dílem bezbožným a
nebezpečným. Vláda zabavila všecky neprodané
výtisky, po nichž byla v obecenstvu ohromná
poptávka, Diderot však se nedal ničím odstrašiti.
Psal opatrně, aby nezdál se podezřelým; ukrýval
nejsmělejší názory do článkO, kde by jich nebyl
nikdo hledal; připustil i příspěvky z tábora svých
odpůrců; duševní lev proměnil se chvílemi v lišku.
Ani to nepomohlo úplně. Po pěti letech, když
Diderot vydal sedmý svazek "Encyklopaedie",
strhla se ještě větší bouře. Kněžstvo, řád
jesuitský, vláda, ba i někdejší přátelé Diderotovi a
Voltairovi, sočili proti podniku a způsobili konečně,
že prodávání i další vydávání díla bylo
zapovězeno. Diderot se chystal, že přenese redakci buď
do Berlína, kde měly vědy a svobodomyslné
myšlení v králi Bedřichu II. mocného ochránce;
vždyf sám byl již dlouhá léta členem jeho
Akademie. Pak rozhodl se, že dokončí dílo u dvora

86