řekl si, že je chce požádati za pomoc.
Nepochodil při tom věru špatně. Jeho plán zalíbil se
nejpřednějším duchům vzdělané Francie, a každý
z nich dodal příspěvky ze svého oboru. Břitký
a smělý Voltaire, přítel pruského krále a
dopisovatel ruské carevny, pilně posílal články
z dějepisu, plné vtipu a odvahy. Jeho odpůrce
Jan Jakub Rousseau, jenž učil své současníky
milovati přírodu a kochati se v citových rozkoších,
přihlásil se úvahami o hudbě. Od klidného a
přísného tajemníka "Akademie francouzské",
Dalemberta došel učený úvod k celému dílu a stati
z mathematiky. Znalec starověkého i novodobého
básnictví a umění Marmontel, podával zprávy
o literatuře. Lékař králův Quesnay psal o
národním hospodářství, bývalý převor Turgot o
peněžnictví, hrabě Buffon o přírodopise. Ale Diderot
sám nelenil. Co mu nedodali spolupracovníci,
napsal sám. Stále se snažil, aby příspěvky tolika a
tak různých osobností v celku se shodovaly a
srovnávaly, aby dílo bylo opravdu kruhem s
jediným pevným středem.

Ale pak naskytala se ještě jedna nesnáz. Jak
by se mohlo shrnouti tolik všestranných
vědomostí z tolika věd do několika svazků, což si
původně Le Breton přál? Diderot oznámil hned
záhy nakladateli a obecenstvu, že
"Encyklopaedie" vydá alespoň deset svazků velikého formátu
a dva díly obrázkových tabulek, kdežto anglický
slovník měl jen dva obrovské svazky; tušil však,
že dílo bude ještě mnohem větší. Nyní, když již
tiskárna měla poslední ostatek rukopisu v ruce,

85